Jednoho krásného slunečného dne se Honza rozhodl, že mi ukáže pláže na malém poloostrově jižně od Denpasaru. Celý den nám přálo počasí, což ovšem znamenalo neustálou ztrátu tekutin. Nejdřív jsme zajeli na Dreamland pantai (pantai = pláž), krásnou pláž s velkými vlnami lemovanou skalami. Vzhledem k vysokým vlnám se ale v moři nedalo koupat, takže jsme se přesunuli zase o kousek na jih, na Padang Padang pantai. Stejně jako předchozí pláž i tahle je mezi skalami, jen je menší. K pláži se schází nejdřív po schodech, které jsou součástí chrámu, a níž úzkou skulinou mezi skalami. Na pláži je několik obyčejných warungů a půjčovna slunečníků (20 tis. Rp, cca 40 Kč). Vlny už tak velké nebyly, takže jsme se tu na chvíli usídlili. Honza si mezitím stihl nakoupit i pár zaručeně originálních DVD, která si potom ovšem na notebooku nemohl pustit:-) Řádně osolení a upocení jsme vyrazili na poslední pláž nejvíc na jihu. Pláž Uluwatu je v podstatě samá skála. Přijeli jsme v době přílivu, takže písčitá pláž už víceméně zmizela a my jsme mohli obdivovat vodou vymletá skaliska. Když vystoupáte po žebříku na vyhlídku, naskytne se vám nádherný pohled na skalnaté pobřeží.
Kousek od pláže je Pura Uluwatu, hinduistický chrám postavený na skalnatém pobřeží. Oblékli jsme si připravené sarongy, obešli budku pro placení vstupného a mířili k chrámu. Stejně jako my tam v tu dobu vyrazila asi půlka Kuty, takže bylo možné slyšet ruštinu, angličtinu i japonštinu. A kromě toho i občasný řev opic. Opičky jsou to roztomilé, ale občas něco ukradnou. Mě tedy naštěstí nic, a to jsem jim mířila objektivem přímo do obličeje.
Zajímalo by mě, proč se u vstupu do objektu musí uvazovat půjčený nebo vlastní sarong se salenganem, když do vlastního chrámu stejně nemáte přístup. No vydělávat si tam nějak musí…
Na zpáteční cestě (která ale mohla skončit ještě někde u chrámu, protože se Honzovi zasekla brzda a Vespa se pořád cukala, že nechce jet) jsme se už za tmy stavili v té vyhlášené Kutě na večeři. Honza projel asi třikrát ulici Legian plnou obchodů (tak jsem aspoň měla na co koukat) než konečně našel odbočku do uličky, kde se nacházela oblíbená darmasiswácká restaurace. Nakonec jsem v Kutě ani tak nebyla zhnusená z hrozného množství tlustých bílých bělochů, jako z Číňana, kterého jsme museli potkat na Legianu, jak právě „smrká“ na chodník. Techniku měl opravdu čistou!
Ve fotogalerie se můžete podívat na všechny jmenované pláže i chrám Pura Uluwatu. Jen to možná bude trochu trvat, fotek je vážně moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat