Putu

Rýžová mouka, hnědý javánský cukr a strouhaný kokos, to se skrývá pod dvouslabičným názvem putu. Tento sladký zákusek vám na počkání připraví pán, který v odpoledních hodinách křižuje na svém kole s přibudovaným náčiním ulice v okolí mého nového bydliště v Jogje. Putu pro mě ale není novinka z toho města. K dostání bylo i téměř každý večer na trhu v blízkosti mého kostu v Bandungu. Ovšem tam se, vzhledem k větší koncentraci mlsných jazyků, příprava konala ve větším, dopředu a ve stejném stánku bylo kromě putu možné koupit i jiné dobroty z rýžové mouky.
Sladké putu se připravuje velice jednoduše. Dutý váleček z bambusu se vyplní rýžovou moukou s javánským cukrem a postaví se na malý otvor v nádobě s vařící vodou. Pára unikající z otvoru během krátké chvíle způsobí spojení mouky a cukru ve válečku a ten už se jen vyklopí na list z banánové palmy, posype strouhaným cukrem a je hotovo. Nejlíp putu chutná samozřejmě ještě teplé.

Festival Kesenian Yogyakarta

Že je město Yogyakarta (Jogjakarta nebo taky jen Yogya či Jogja) kulturním centrem Jávy, potvrzuje i festival zaměřený na místní tradice. Během několika červnových dní (6.-11.6.) bylo možné v yogyakartském kulturním centru (Taman Budaya Yogyakarta) od deseti hodin dopoledne do deseti večer ochutnat tradiční pokrmy, koupit si něco na sebe či do bytu v jednom z mnoha stánků a večer shlédnout tradiční i moderní taneční, divadelní či hudební performance souborů z Yogyi a okolí. Já jsem FKY kromě prvního dne, kdy jsem do Jogji přijela, navštívila každý večer. Rozhodně to stálo za to. A to i přesto, že se mi právě tam, poprvé za celou dobu v Indonésii, podařilo spadnout do kanálu. Naštěstí ne hlubokého a bez vody. Obrázek na noze mě ale bude ještě nějaký pátek zdobit.

Zelený chrám

Candi Ijo (Zelený chrám) se nachází jen pár kilometrů východně od města Jogjakarta v kopcích nedaleko mnohem známějších chrámů Prambanan a Candi Ratu Boko. Stejně jako Prambanan a Ratu Boko, je i Candi Ijo zasvěcený hinduistickým bohům. Oproti dvěma zmíněným, mnohem známějším a rozlohou větším chrámovým komplexům, je Candi Ijo se svými čtyřmi malými chrámy čtvercového půdorysu na návštěvy chudší, o to je ale jeho atmosféra příjemnější a klidnější. Navíc vás tu nečekají zástupy někdy až vlezlých prodavačů suvenýrů. Když jsem toto místo se svým doprovodem navštívila ve všední den někdy po poledni, byli jsme tu jen my dva a pán z ostrahy. Stejně jako na jiných turistických místech v Indonésii, jsem se i zde podepsala do návštěvní knihy. Čekalo mě ale překvapení v podobě vstupného, jehož výše je dle vašeho uvážení. Žádné dvojí ceny jako v případě jiných turistických míst. Zelený chrám sice není takový skvost jako Prambanan, ale pokud člověk tráví v blízké Jogje delší dobu, je jeho návštěva příjemným zpestřením dne.

Došla chuť a slina

Už několik minut potím těchto pár vět. Vůbec se mi nechce psát, ale asi bych měla. Tak jen velice stručně. Od soboty 6. června na dobu zatím neurčitou se stanu přechodným obyvatelem Jogjakarty. Ubytování, strava, doprava a příjemná společnost zajištěna.
Příště snad toho vyplodím víc. Do té doby ale budu přemýšlet jak a o čem psát dál (jestli vůbec). Asi pro příště vynechám témata, jako je jídlo, svatby (ať už kohokoliv, proběhnuvší, plánované či smyšlené, uvedené v plné vážnosti či ze jen ze srandy), bližší popis mých aktivit, a tak dále až se nám to scvrkne na podobné sdělení jako je v úvodu.