Zase to vypadalo na pěkný slunečný den, tak proč ho nevyužít k výletu. Tentokrát ke komplexu Candi Ratu Boko na kopci východně nedaleko Jogji.
Komplex je velmi rozsáhlý a je rozprostřen na několika terasách. V dnešní době z něj už sice zbyly jen rozvaliny, ale i tak je velmi zajímavý.
Já se na něj jela podívat už kolem poledne, tedy v tom největším horku, ale asi jsme s Empritem udělali dobře, protože po návratu do Jogji začalo pršet.
Hned u vstupu do komplexu jsem měla možnost se po delší době zase trochu naštvat.
Jak už asi víte z dřívějších vyprávění, při vstupu na různá turistická místa platí dvojí ceny. Pro místní a pro bule. Tak je tomu i tady. Většinou se mi podaří ukecat místní cenu i bez ukázání pasu s KITASem (modrá knížečka z imigračního dokazující povolení pobytu na určitém místě v Indonésii, navíc s údajem, že studuju na místní univerzitě), ale tady to jaksi nevyšlo. A studentskou kartu jsem ukázat nemohla, protože byla v peněžence, co mi za záhadných okolností zmizela v Bandungu.
Bohužel pas jsem tentokrát nechala doma. Pán byl nesmlouvavý a vyžádal si přemrštěných 50 tisíc rupií. Emprit jako správný Indonézan stál jen v tichosti vedle mě a nesnažil se situaci vyřešit v můj prospěch. Svůj díl jsem si tedy zaplatila, ale po Empritovi nechtěli ani halíř. On to měl totiž zadarmo jako můj průvodce!
Kvůli strašnému vedru jsem prošla jen část komplexu a spíš se schovávala ve stínu. Pak už následovala jen vyhlídka z kopečku nad komplexem, odkud je vidět Prambanan a zase jedeme domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat