K miniaturnímu domku v Sewonu, vesnici jen pár kilometrů jižně od Jogjakarty, kde bydlí můj přítel, jsem dorazila po deváté ráno, kupodivu dobře vyspaná a v dobré náladě. Na dvorku před domkem už sedělo několik ženských a mladých holek slavnostně navlečených do batikovaných sarongů, poloprůsvitných zdobených halen kebaya a make-upem a účesy, tak jak se sluší na svatební oslavu. V “obýváku” přibylo další harampádí. Kromě malířských pomůcek, barev, pláten a dřevěných skulptur v procesu výroby se na zemi váleli různé zkrášlovací prostředky, bedny, krabice s oblečením a doplňky a na přinesených židlích posedávaly další ženy, jejichž nabílené obličeje ještě nedostaly finální podobu. Dva ze tří trvalých obyvatel domu se ještě mátožně přesouvali z pokojů do koupelny, maškarní měli teprve před sebou. I když si mysleli, že se tradičním javánským kostýmům vyhnou, sousedka, maminka nevěsty, je rázně zahnala k sobě domů, aby se převlékli. Mezitím se v další místnosti domku, kam si ženské naštěstí neodvážily rozšířit svůj prozatímní salón krásy, vyspával kluk, který měl poslední dobou ve zvyku navštěvovat přítelovo bydliště za účelem sledování televize a následného několikahodinového spánku. Jak to jenom dělá, že je schopný zařezávat, i když je kolem něj takové pozdvižení?
Na mě už čekala modrá vyšívaná kebaya, podobná těm, které na sobě mělo několik žen z rodiny nevěsty. Jak jsem ale očekávala, nesedla mi. Byla aspoň o číslo větší, chyběly jí knoflíky, ale především, nebyla doplněná nutným korzetem, který by zakryl moje téměř ploché vnady. Ještěže jsem si prozřetelně přivezla svoje oblečení. Bohužel jsem díky němu nezapadla mezi ostatní “družičky”, jak si zřejmě přála paní sousedka, ale ostudu jsem taky neudělala. Jen jsem si musela od několika účastníků svatby vyslechnout otázku, proč na sobě nemám javánské oblečení. A tak se ze mě díky “civilu” a malého dárku pro novomanžele stal právoplatný host svatebního obřadu. Přítel se svým starším bratrem a spolubydlícím takové štěstí neměli a navlečení ve vypůjčených mundúrech museli v řadě vedle sebe vítat příchozí hosty.
Že se celou tu dobu v provizorním salónu krásy mezi dalšími zájemkyněmi o nový obličej (doslova!) připravovala na svou veledůležitou roli i budoucí manželka, jsem zjistila až asi po hodině vlastních příprav a pobíhání sem a tam s foťákem v ruce. Ono poznat pod vším tím make-upem, obrovským umělým drdolem a nádhernými vlasovými ozdobami ať už Ratnu, jak se dnes už právoplatná manželka jmenuje, nebo jakoukoliv jinou podobně načančanou javánskou nevěstu, je úkol opravdu nesnadný. Ratna je bezkonkurenčně nejhezčí javánská nevěsta, kterou jsem zatím na vlastní oči viděla, a to i když si kvůli skromným rodinným poměrům nemohla dovolit vlastní svatební róbu, která by jí byla ušita na míru podle vlastních představ. Takhle se z obyčejné nenápadné holky, která se po ulici běžně promenáduje v bezbarvém domácím oblečení a jednoduchým culíkem, stala opravdu nádherná žena.
Dlouho hledám ženicha Nura, v domnění, že na sobě bude mít taky nějaký tradiční kostým. Nakonec se povede, ale až když fotím formální část obřadu, kdy přede všemi svatebčany sedí u nazdobeného stolu on, nevěsta, její otec a další dva muži s mikrofonem. Nur má na sobě stejně jako dva sedící muži jen tmavý oblek a tradiční muslimskou pokrývku hlavy. Po této části, kdy mají hlavní aktéři, ale především tatínek, slzy na krajíčku, se jde nevěsta s ženichem převléct do dalších kostýmů. Tentokrát konečně vypadá Nur přiměřeně slavnostně a ladí se svojí nevěstou. Jen nechápu, proč se oba z páru nejdou společně vyfotit před barevné plátno, které si zase u jiných sousedů nachystal profesionální fotograf. Naštěstí aspoň Ratna si nechá udělat několik reprezentativních fotek, ať už sama nebo s nějakým doprovodem. Nakonec se s ní na fotce objeví i její nejmladší, asi pětiletý bratříček, který ovšem odmítá formální oblečení a pobíhá všude kolem v ušmudlaných kraťasech a tričku.
Mezitím svatební hosté poslouchají živou hudbu doplněnou hlasem krásné mladičké zpěvačky a pochutnávají si na sladkém čaji a drobném občerstvení, jak je v Indonésii zvykem, servírovaným v krabičkách. To přinášejí pomocníci z provizorní kuchyně, která vznikla na malém prostranství vedle domu rodičů nevěsty, před zraky svatebčanů schovaným za částečně bambusovou a látkovou zástěnou.
Před přítelovým domkem, kde se ještě před chvílí novomanželé převlékali, se teď začíná formovat zástup. Vepředu dvě starší pomocnice s květinovou výzdobou, následují novomanželé a po nich jejich rodiče a další důležití rodinní příslušníci. Před vchodem do zastřešeného prostoru s čekajícími svatebčany se průvod zastaví a “organizátorka” svatebního obřadu dává novomanželům pokyny, jak správně provést tradiční zvyk rozšlápnutí vajíčka. To je zřejmě z estetických a hygienických důvodu zabalené v průhledném sáčku na tácku spolu s okvětními lístky. Poté, co Nur bosou nohou rozšlápne skořápku, Ratna mu ji omyje vodou se stejnými květy. A může následovat předposlední fáze obřadu, která se odehrává na pódiu s červeným kobercem a zlatě zdobenými dřevěnými kulisami s trůnem s nebesy pro novomanžele a jen o něco méně skromnějším posezením pro rodiče. Organizátorka znovu navádí hlavní aktéry, tentokrát jak usednout, navzájem se nakrmit, stoupnout a pokleknout před rodiči. Následuje jednoduchý oběd předem rozdělený na jednotlivé porce, které mezi hosty roznáší najatí pomocníci. A po zaplnění žaludků může na řadu konečně přijít finále, gratulace novomanželům a jejich rodičům. Tvoří se dlouhá řada gratulantů, kteří se pak jen krátce projdou po pódiu, a protože tím všechna sláva dne končí, v houfech se hned vracejí do svých domovů. Někteří se po uvolnění pódia ještě nechají s novomanželi vyfotit profesionálním fotografem.
Maškarády se jdou převléct a odlíčit a pomocníci, kteří ještě před pár minutami roznášeli jídlo, už uklízejí stoly a skládají židle. Jediné, co ještě několik dalších hodin připomíná, že se u sousedů konala nějaká sláva, je obrovská železná konstrukce s vlnitou plechovou střechou jen velmi vzdáleně připomínající romanticky laděný venkovní party stan.
Fotografie ze svatby se postupně přidávají do fotogalerie.
