Po středečním obědě jsem jela s Julienem do Lembangu. Je to malé městečko v kopcích nad Bandungem, odkud jsou přístupná zajímavá místa, jako třeba hora Gunung Tangkuban Prahu (snad tam v nejbližších dnech zajedu). Do Lembangu jsem se chtěla podívat už dávno a navíc mi jej doporučil Iim, protože je tam továrna na tofu (indonésky tahu).
Jeli jsme tedy s Julienem angkotem po strmých serpentinách lemovaných obytnými domky a nejrůznějšími stánky. V centru Lembangu jsme vystoupili a šli hledat Tauhid, továrnu na zmíněné tahu. Po navigaci od místních jsme továrnu za chvilku našli. Pořád jsem hledala nějakou obrovskou továrnu, a výsledek byla malá rodinná výrobna s prodejnou. Už ode dveří na nás dýchal horký a vlhký vzduch, já jsem to ale oproti Julienovi nevzdala. Pracovníci byli velice vstřícní a všechno mi ochotně ukazovali. Udělala jsem pár obrázků a zase zmizela.
Tahu je v Indonésii velmi oblíbené, mě ale chutná víc tempe, má zajímavější chuť a jsou v něm kousky sojových bobů. Možná mě tahu tolik nevzalo i proto, že jej tu připravují jen smažením bez jakýchkoliv přísad, takže chuť je trochu mdlá. V Jakartě jsem ale jedla tahu, které bylo ochucené, a bylo mnohem lepší.
Nazpět z Lembangu jsme se trochu prošli, a po několika kilometrech nasedli unavení do angkotu. Po cestě z Lembangu jsou vidět na okolních kopcích zahrádky i luxusní vily, bohužel jsem ale oproti očekávání neměla možnost vidět z té výšky Bandung.
Žádné komentáře:
Okomentovat