V Bandungu, stejně jako v Jakartě a velice pravděpodobně i v jiných městech v Indonésii, funguje systém městské hromadné dopravy (angkutan kota). Jde o systém minibusů (angkot), které mají určitou barvu a nápis, podle nějž lze rozpoznat trasu, po které ve městě jezdí. Nemají ale pevné zastávky, vše se řídí podle zákazníka. Ve městě je několik terminálů, ze kterých angkoty pravděpodobně vyjíždí a zase se do nich vrací. Na těchto terminálech mají své stanoviště i autobusy. Jejich trasa je delší a některé asi vyjíždí i za město. Jestli odsud jezdí i dálkové autobusy, zatím nevím.
O angkot není nouze. Kolikrát na něj nemusíte čekat a on si vás najde sám. Stačí jen jít po chodníku či okraji silnice a nějaký u vás zastaví nebo zatroubí, jestli náhodou nemáte zájem svézt se. V případě, že si chcete na nějaký počkat, stačí, když se postavíte na okraj silnice a on určitě za chvilku nějaký dorazí. Další varianta je použití angkotu, který zrovna stojí kousek před vámi, když jdete po ulici. Řidič stejně čeká na další zákazníky, aby byl angkot efektivně využit, tedy pokud možno zaplněn až po střechu
Při vstupu do angkotu je možné zeptat se řidiče, jestli jede na vaše místo určení. Pokud jste si jisti, že jeho trasu znáte, říkat nemusíte nic a můžete si sednout do zadního prostoru. Pod okýnky, jsou po obou stranách lavičky na sezení, dveře do prostoru pro cestující jsou stále otevřené (aspoň nějaká možnost osvěžení). Podle mého názoru je nejlepší sedat si angkotu, který už je aspoň z poloviny zaplněn. Pak je totiž menší šance, že budete pořád stát na jednom místě a čekat na další cestující. Během tohoto čekání řidič například vykřikuje název ulice či místa, kam směřuje. Například u BIP někdy stojí víc angkotů najednou a řidiči vyřvávají „dagodagodagodago…“, aby nalákali nové zákazníky.
Stejná cesta angkotem může trvat různě dlouho, záleží jen na provozu a zálibě řidiče v čekání na okraji silnice na další cestující.
Na znamení, že chcete vystoupit, tedy aby řidič přibrzdil, stačí ze svého místa vzadu zvolat směrem k řidiči kouzelné slůvko „kiri“ (znamená doleva, může se i zopakovat: tedy kirikiri). Řidič při první možné příležitosti přibrzdí u okraje silnice a vy mu podáte peníze za svezení.
Ze začátku jsme se s Julienem asi dvakrát zeptali spolucestujících, jaká je přiměřená cena pro naši cestu, a od té doby jen stačí odhadovat dle větší či menší vzdálenosti. Už se mi i stalo, že jsem neměla drobné, takže jsem řidiči musela dát větší sumu peněz, a on zbytek poctivě vrátil.
Co se stylu jízdy týče, každý řidič je samozřejmě jiný, někdo jede jako blázen, což je ale u osobních aut a motorek zcela běžné, někdo jede opatrně.
Žádné komentáře:
Okomentovat