pátek 27. listopadu 2009

Tam, kde bydlí bohové, smrdí síra, lidé mají tváře ošlehané větrem a žádné vychování


Na planinu Dieng nacházející se asi čtyři hodiny jízdy autem severozápadním směrem od Jogjakarty dorážíme kolem poledne. Ve dvou tisících metrech nad mořem je příjemná teplota a trochu fouká vítr. Planina Dieng nabízí několik hinduistických svatyň ze 7. a 8. století a velice zajímavou krajinu vulkanického původu. Turisticky zajímavá místa jsou od sebe vzdálena jen pár kilometrů. Něco se dá ujít pěšky, jinam se můžete pro nedostatek času nebo vlastních sil dopravit autem nebo motorkou.
My jsme od parkoviště vyrazili po svých k jen pár metrů vzdálenému komplexu menších svatyň Arjuna komplex. Odtud po chodníčku ke svatyni Candi Gatutkaca a muzeu, které bylo zavřené. Pak i přes varování našich řidičů, že je to strášně daleko, asi ke kilometr vzdálené svatyňce Candi Bima. Odtud jen pár kilometrů po silnici autem ke Kawah Sikidang, což by měl být, jak indonéský název napovídá, kráter, ale na místě se to tak jasně nejeví. Když tedy pomineme tu díru v zemi, kde to pěkně vře. Přesněji obrovská masa šedého bahna, která se v tom kotli neustále vaří a její silné výpary znemožňují udělat kvalitní fotku. K dotvoření atmosféry o pár metrů dál na svahu unikají už v malé míře ze skulinek další sirné výpary zanechávající na kamenech žlutý sírný povlak. No a poblíž parkoviště jsem ještě objevila vařící kaluž s odpadky. Těžko říct, jestli tam kaluž bude, až se tam stavíte vy:-)
Čas nás tlačí, takže zase popojedeme pár kilometrů auty k poslední zastávce, tyrkysovému jezeru Telaga Warna. Zatáhlo se a je trochu zima (jen mě), ale jdeme se projít kolem jezera. Tu samou cestu si razí i místní z jedné vesnice do druhé. Nejdřív potkáváme pár starších ženských. Stejně jako všichni ostatní z této oblasti mají pěkné červené tváře, snad bych si je i vyfotila, ale jsou drzé jak opice. Ani se nezastaví, ale indonésky vykřikují jen tak do větru, ať jim my, bílé tváře, dáme peníze. Pohoršuje to samozřejmě jen mě, když ostatní nerozumí.
Začíná mírně pršet, ale my už se pomalu vracíme zpátky do Jogji. Škoda, že jsme toho na Diengu nestihli víc.

Žádné komentáře: