Vzhledem k tomu, že titulek je takový nic neříkající nebo možná nějakým způsobem zavádějící, vynechám omáčku a přejdu hned k věci.
Takhle nějak by se totiž dal přeložit název jednoho indonéského velice sledovaného televizního pořadu vysílaného každý čtvrtek půl hodiny před půlnocí. Jen ten otazník na konci v originálním znění střídá závorka, do níž by patřila první část věty. Pořad bych popsala zhruba jako duchařská reality show. Koho nudí horory a a hledá nový zdroj vzrušení, je tenhle, u nás neznámý formát pořadu, možná to pravé. Kašlete na Big Brothera nebo Vyvolené a setkejte se spolu se zvědavými dobrovolníky tváří v tvář s paranormálními jevy, a to na místech, která opravdu existují, a která maji svou historii...
Není divu, že si pořad stále drží svou popularitu. Indonésani se totiž na duchařskou reality nedívají jen z čisté potřeby zábavy ve spojení s napětím, povrzují si tím vlastně to, čemu už od mala věří.
Nezáleží na vyznání, politické orientaci, věku, pohlaví ani vzdělání. Spiritualita, nadpřirozeno, duchové, šamani, věštění či pověrčivost jsou odedávna pevnou součástí indonéské kultury a jsou jí i v 21. století. A tato kultura se samozřejmě nemůže vyhnout ani masové zábavě-nespočet hororů indonéské produkce, televizní pořady podobného ražení jako onen výše zmíněný, kýčovité televizní grotesky s postavami strašidel, které jsou spíš k popukání než děsuplné.
Co takhle nějaká duševní porucha se zdánlivě neznámou příčinou? Zkuste pilulku od psychiatra nebo vyhledejte pomoc šamana, a nebo nejlíp obojí. Někdo vám ukradl třeba peněženku a vy tápete, kdo to mohl být? Policie vám nepomůže, raději se zeptejte šamana. Přemýšlíte, zda dotyčná slečna, se kterou jste se právě seznámil, je opravdu ta pravá? Stačí poslat smsku uhlazenému fešákovi, který vám v televizní reklamě slibuje své věštecké umění. Bojíte se i v dospělém věku strašidel? Není nic jednoduššího, než se přestěhovat do Indonésie. Tady nad vaší zálibou v plýtvání elektrické energie z důvodu nočního svícení v pokoji nikdo kroutit hlavou nebude.
Kde jsou všechni ti čerti, víly, rarášci, klekánice, bílé paní, bezhlaví rytíři, vodníci a jiná stvoření, která známe z českého prostředí? Že by už na ně nikdo nevěřil a oni nadobro zmizeli? To v indonéském prostředí se různým nadpřirozeným jevům a stvořením daří velice dobře a podle vyprávění domorodců se zdá, že jejich tu tolik, že o ně až zakopávají. A tak se z těch vyprávění taky zdá, že místním tohle soužití s nimi nijak výrazně nevadí. No nevím, jestli by mě nechalo kladnou setkání například s nějakou smrtelně bílou vlasatou ženskou se zády děravými jak cedník.
Seznam druhů indonéských strašidel je dlouhý, od těch celostátně známých až po místní speciality. A kromě nich se to tu zřejmě hemží ještě spoustou “bezejmených” zjevení, která nemají nějakou konkrétní specifikaci.
Zřejmě byste se jako dobrému vtipu zasmáli sdělení, že se váš kamarád do toho pronajatého domu ještě nemůže nastěhovat, protože čeká, až z něj odejdou duchové. Prostě strach mu nedovolí. Nebo že kamarád kamaráda, má za manželku jakési podivné stvoření, jakousi vílu či co, která se ovšem ve zlosti dokáže změnit na stvůru s upířími tesáky, a že jedno z jejich společných dětí je zřejmě po mamince. A co třeba duch mrtvého studenta, kterého můžete i za bílého dne potkat v kampusu univerzity. A tak bych mohla pokračovat dál. Zasmát se sice můžete, ale nikdo si z vás neutahuje. Místní tomu totiž upřímně věří. A ona duchařská “reality show” jim, zdá se, dává za pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat