Kdo má i ve svém dospělém věku někdy problém rozeznávat pravou a levou stranu (například já), může si od něj trochu ulevit v Indonésii. Indonésani sice nejsou takoví ignoranti, že by neznali pojem „levá“ a „pravá“ (např.: ukazatel na světelné křižovatce, který zjednodušeně říká, že v případě odbočení vlevo můžete jet i na červenou nebo vyslovení „vlevo“ když chcete, aby vám řidič angkotu zastavil, kde potřebujete), ale snad mnohem častěji pro orientaci v prostoru používají světových stran. Ovšem ne všude ve stejné míře, jak se mi aspoň jeví podle toho, co kolem sebe vidím a slyším. Například v Jogjakartě je ale určitě více než vhodné ovládat tyto zeměpisné znalosti. Když pomineme naprosto běžné používání světových stran pro zeměpisná označení správních celků jako „Západní Jáva“, „Jižní Sulawesi“ a podobně, zbývá ještě hodně, pro nás často nepochopitelných situací, kde tyto výrazy nacházejí své uplatnění. Předpokládám, že se tu ve školách nestává, aby dítě popisovalo body na mapě pomocí „nahoře“ a „dole“, tak jako to máme ve zvyku my (neměla bych generalizovat na základě vlastních zkušeností).
Můžeme začít například tím, že hledáte nějaký konkrétní bod nebo ulici. Kromě možného popisu cesty typu „první ulice vlevo, pak na křižovatce doprava“ si také vyslechnete třeba „od křižovatky na východ, obchod je pak na severní straně ulice“. Za vše mluví i názvy čtvrtí a dvou náměstí v okolí jogjakartského sultánova paláce, které se řídí podle světových stran.
Když ve městě pobýváte delší dobu, rychle však pochopíte, kde je sever a jih. Tedy aspoň na místech, která už jsou vám dobře známá.
Problém začíná při orientaci a popisu určitých míst v měřítku mnohem menším.
Vlaková zastávka u letiště Adi Sucipto v Jogjakartě. Cedule hlásá, že pokud chcete jet směrem na Surakartu, musíte čekat na jižním nástupišti.
Samoobsluha v centru města. Pracovnice obchodu mi oznamuje, že určité zboží musím platit u pokladny, která je nejvíc na jih (pokladen je několik v řadě vedle sebe).Viz. take fotografie.
Bankomat v samoobsluze a u něj cedulka nabádající, aby se čekající na výběr hotovosti řadili od severu.
Ve spoustě budovách narazíte na cedulky na dveřích, že pro vstup do určitého oddělení musíte využít severních, jižních, východních či západních dveří, neboť právě ty, u kterých stojíte, vás do oněch míst opravdu nedovedou nebo jsou zcela prostě jen dočasně nefunkční.
A tak bych mohla pokračovat do nekonečna, jen by se zmiňované situace nejspíš velmi podobaly.
Musím říct, že používání světových stran je velmi nakažlivé. Tedy co se mě týče, já už se tu „nakazila“ vším možným, jen ty místní nemoci se mi naštěstí zatím vyhýbají. Sama světové strany používám nejen pasivně, když mi třeba někdo vysvětluje cestu, ale i aktivně. Jen to někdy přináší drobné nepochopení například z řad nezasvěcených, kteří si přijeli užít Indonésie bez nutnosti těchto znalostí. Kupodivu nejvýraznější reakce jsem se ale dočkala od jednoho známého, který pochází ze Sumatry a už delší dobu žije v Bandungu na Západní Jávě. Ten mi napůl rozhořčeně, napůl pobaveně vysvětloval svoje nepochopení pro „nadměrné“ používání výrazů pro světové strany. A to jen proto, že jsem mu říkala, že bydlím na jihu Jogji.
Žádné komentáře:
Okomentovat