Je hloupost myslet si, že pleťový krém určité značky vám zaručí šťastný vztah s vaším milým, který vyvrcholí svatbou jako z romantického filmu. Přesto přesně toto s mírnou nadsázkou vám naservíruje indonéská televizní reklama.
Co nabízí televizní reklamy v zemi České republice vzdálené nejen tisíci kilometry ale i kulturou?
Cigarety. V zemi, kde je kouření téměř národním sportem, nemůže chybět jeho popularizace. Nikdy jsem to nepočítala, ale tipla bych si, že reklamy na cigarety by klidně mohly tvořit polovinu všech vysílaných v televizi. Taková reklama vám toho kromě povinného závěrečného upozornění, že kouření způsobuje určitá zdravotní rizika, nic moc neřekne. Cigaretu samotnou natož vdechování nikotinu s patřičným blahým výrazem ve tváři ale v reklamě neuvidíte. Je to totiž zakázané. Tento druh reklam se omezuje pouze na indonéské značky hřebíčkových cigaret kretek a v menší míře běžných cigaret bez příchutě rokok putih. Být spojován s cigaretami tu zřejmě není žádná ostuda, což dosvědčuje i indonéská popová hvězda, zpěvák Nidji, který se stal tváří reklam největšího místního producenta tabákových výrobků, společnosti Djarum. A zřejmě není ani ostuda tahat do takového biznisu Pražskou filharmonii, jejíž produkce zaznívá v jedné z reklam pro Djarum právě ve spojení s písničkou od Nidjiho.
Jiný kraj, jiný mrav, a taky jiná politika....tady vedou cigarety. U nás je to zase pivo. Ale přece jen, pití piva v rozumné míře vám žádné zdravotní problémy nepřinese, spíš naopak.
Indonésie je muslimská země, takže alkohol do reklamy nepatří. A to ani nejrozšířenější místní značka piva Bintang.
Přemýšlím, jestli už jsem v Indonésii viděla reklamu na auto. Samozřejmě na komunikacích se auta vyskytují zcela běžně, ale přece jen jejich počet výrazně přesahují motorky. Ovšem i ty se v tom mumraji reklam ztrácejí.
Elektronika a domácí spotřebiče v reklamě taky nejsou téměř k vidění. Naopak mobilní operátoři jsou v televizi jako doma.
Prací prášky, prostředky na mytí nádobí a kosmetika. To je stálice asi všude. Praní prádla je doménou rozněžnělých maminek, které decentně kárají své potomky za špinavá trička, kosmetice zase vévodí holčičky s bělostnou pletí nebo jejich o trochu starší stejně vybělené kolegyně, které už se jistě proslavily v nějaké té indonéské telenovele. Bílá kůže vede. Takže pokud se reklamě na kosmetiku vyskytne nějaký jedinec s tmavším odstínem, je to právě ten, co potřebuje nápravu.
Krémy, sprchové gely, zvláčňující a bělící tělová mléka, šampóny, zubní pasty, občas nějaká ta menstruační vložka. Řasenky, rtěnky a tak podobně v reklamě nenajdete. Co možná zarazí, jsou stále populární tuhá glycerinová mýdla nebo tělová mléka místních značek, která by ve stejné podobě své místo v české reklamě nedostala. Ovšem tradice je tradice.
Jídlo a ingredience pro jeho přípravu jsou odrazem místních chutí. Sojové omáčky, ochucovadla typických indonéských jídel, olej na smažení. „Čínské“ nudlové polévky v pytlíku, které jsou u nás pořád něčím podřadným, jsou v Indonésii velmi populární.
Sladkosti jsou oblíbené mezi dětmi po celém světě, takže výjimkou není ani Indonésie. Pro nás asi nezvyklou kombinaci tvoří všelijaké sušenky se sýrovou náplní Proti gustu žádný dišputát, ale když v reklamě vidíte lesknoucí se oranžovou hmotu zahlcující město jako v béčkovém hororu, asi se vám oproti dětem v reklamě nebudou zrovna sbíhat sliny.
Indonésani milují kávu. Ale pozor, vůni čerstvě umleté černé kávy tu střídá vůně kopi susu. Jde o kombinaci kávy, mléka a cukru. A že cukrem se nešetří, je jisté. Kdo chce kávu bez mléka, prosím. Ale bez cukru se neobejdete. Indonéští výrobci nabízí nepřeberně možností, jak příjemně začít ráno nebo zvládnout pracovní poradu šálkem kávy z pytlíčku.
Další možností, jak si dodat energie, jsou energetické nápoje, které mají v reklamě taky své místo. Kromě nich pak i americká Coca Cola, Fanta a Sprite.
A samozřejmě i mezi Indonésany oblíbené americké fastfoody se nevyhýbají televizi. Mc Donald a KFC nabízí hovězí hamburgery a kuřecí křidýlka. Pizza Hut zase svoje přetučnělé slané buchty s nejnemožnějšími náplněmi, nejnověji s mangem.
Jestliže je český národ plný hypochondrů, co teprv Indonésani. Nepřehlédnutelnou část reklam představují ty na léky a potravinové doplňky. Kromě běžných léků na neduhy i Evropanům důvěrně známé se v reklamě velice často setkáte i s tradičním pomocníkem proti onemocnění lidově nazývaným masuk angin neboli chřipka či nachlazení. Sirup Antangin, jehož nezastupitelnou složkou je zázvor, seženete, stejně jako spoustu jiných běžných léků, i v tom nejmenším krámku na vesnici.
Určitě plus u mě získávají nekomerční reklamy za účelem prevence. Možná se nám zdá naprosto běžné mýt si ruce před jídlem, ale když vidíte, v jakých podmínkách žije většina populace Indonésie, dojde vám, že celonárodní osvěta je nutností.
Jiným nekomerčním sdělením si dělá reklamu stát, když s pomocí indonéské filmové herečky hlásí bezplatnost základního vzdělání.
V reklamách se objevují neznámé tváře, hvězdy showbiznisu či politici. Že ve dvou reklamách hraje dvojník Baracka Obamy asi pobuřuje jen mě.
I když reklamy obecně ráda nemám, už jen proto, že je jich až moc, přece jen jsem si v Čechách vždycky našla nějakou zajímavou, vtipnou, s dobrým nápadem. Tady mi to chybí. Indonéské reklamy jsou většinou nudné, připitoměle praštěné nebo nic neříkající. A televizní stanice jimi opravdu nešetří.
Žádné komentáře:
Okomentovat