Městská fauna

Včerejší náhlé setkání s jedním chlupatým tvorečkem mě přivedlo na myšlenku věnovat jeden příspěvek zástupcům živočišné říše, kteří žijí ve městech, a se kterými jsem měla já či jiní možnost setkat se.
Upozornění pro náročnější čtenáře a odbornou veřejnost: Tento článek obsahuje pouze laická pojmenování, případně s citovým zabarvením.

Kůň
I v tak „civilizovaném“ a rychle se rozvíjejícím městě jako je Bandung najdete koně uprostřed rušné ulice. Například nedaleko mého bydliště, kousek od ZOO a školy ITB se zdržují muži s menšími koňmi. Koně mají barevné postroje a různá zdobení. K jakému účelu slouží, jsem ještě nezjistila. Pravděpodobně se jedná o atrakci, kterou si lze na vlastní kůži vyzkoušet.
V Lembangu je zase možné vidět koně s menším povozem, který slouží jako místní veřejná doprava.

Pes
O psa tu téměř nezavadíte. Pro muslimy je toto stvoření nečisté či snad ďábelské, proto ho nesmí vlastnit. Nezapomeňme tedy, že valná většina obyvatelstva vyznává Alláha, tedy důvod absence psů je jasný.
Po cestě na Tangkuban Perahu jsem jich ovšem v lese několik zahlédla, když doprovázeli svého pána dřevorubce.

Kočka
Naopak tento savec se v místní krajině vyskytuje ve více než hojném počtu. Kočky jsou všude; toulají se po ulici, na trhu škemrají o něco k jídlu, i my doma nějaké máme. Některé vypadají velice pěkně a jsou dobře živené, jiné nemají daleko k nebeské bráně, chuděrky.
Indonéské citoslovce pro mňoukání se celkem výrazně liší od českého. Nedivím se, místní kočky produkují opravdu jiné zvuky!

Krysa
Nečetla jsem výsledky žádného průzkumu, ale je téměř jisté, že počet těchto hlodavců výrazně překračuje počet koček. A nemůžeme se tomu divit. S odpadem si tu člověk hlavu neláme, a v otevřených kanálech plave všechno možné. Proto je téměř nemožné na toto roztomilé zvířátko v Indonésii nenarazit.
Jak se seznámit s krysou? Jednoduše. Je vlahý večer a vy si to šinete uličkou ve čtvrti Tubagus Ismail (rozuměj jakoukoliv ulici v Indonésii). Míříte na návštěvu a jste v dobrém rozmaru, když tu se před vámi najednou zjeví chlupaté stvoření, které se rozhodne pro osobní kontakt právě s vámi. Toto jinak milé stvoření (ač plné blech, tedy zdrojem všemožných nemocí) se rozeběhne stejně jako hloupý zajíc přes silnici nesmyslně právě k vám a vy už nestihnete včas reagovat (úprkem či strnutím na místě), takže tu potvoru chlupatou mírně nakopnete, přičemž ona žalostně zakvičí a mizí ve tmě.
Toto byl ale velice odstrašující příklad, takže pro uklidnění mám pro vás i veselejší historku.
Je konec Ramadánu a celé osazenstvo mého kostu odjelo na prázdniny domů. Po pár dnech samoty se začínám večer mírně bát. Už se setmělo, když mířím do kuchyně. Co jsem tam proboha vlastně chtěla?! Uvnitř není rozsvíceno, ale dopadá tam mírné světlo z venkovní lampy. Mám tedy možnost rozeznat obrysy krysy, která mě naštěstí! taky zaregistrovala, seskočila z kuchyňské linky!!! a zmizela ve vedlejším pokoji. Tento výjev mě ale vlastně ani moc nepřekvapuje. Proti krysám se tu opravdu jen těžko ubráníte. A pokud máte v kuchyni takový svinčík jako my (viz starší fotky z kostu), tak se už vůbec nemůžete divit, že vás chtějí navštívit.
Na závěr zprávy i z jiných krajin. I moje milá hostitelka z Jogji, Soňa, má celkem čerstvé zkušenosti se zubatými chlupáči. Po mém příjezdu mi ukázala provizorní hrazení ve dveřích do zahrady, to právě kvůli krysám, které prý čím dál častěji chodí na návštěvu i dovnitř.
Já osobně jsem pak měla možnost zahlédnout několik krys při kaskadérských kouscích. Z vysoké zdi, která odděluje Soninu zahrádku od sousedů, běžně slaňují po rozrostlé popínavé rostlině, a končí za jakýmsi útvarem z cihel, který je v rohu zahrádky, tak aby na ně nikdo nemohl.

Netopýr

Údajně zahlédnut, kterak přelétává nad zábavním centrem Dago Plaza, kam chodím na internet.

Žába

Žáby celkem velkého vzrůstu můžete potkat kdekoliv, především večer.

Had

Viděla jsem fotografii s hadem ovíjejícím se kolem jedné z tyčí železné branky před domem kluků z Čech, kteří studují na ITB.

Ještěrka

Jeden pro mě neznámý druh ještěrky je v Indonésii natolik rozšířený, že vám rád udělá společnost i doma v obýváku. Žádný strach, nekouše. Prý je na sladké.

Šváb

Na tomto místě už pro mě začíná problém. Šváb jakékoliv ať sebemenší velikosti opravdu není můj kamarád. A tady mám štěstí jen na ty velké, cca 5 cm dlouhé. To, že se promenádují v koupelně, jsem přešla bez mrknutí oka. Že se ale houpají zavěšeni uvnitř mé moskytiéry (kterou jsem asi před dvěma týdny musela zavěsit pod tlakem dorážejících komárů) přímo nad mou hlavou, už bez povšimnutí přehlédnout nešlo.

Vážka

Kontakt s vážkou není častý, leč je. Vážky zde dosahují pro mě obrovských rozměrů.

Moucha

Mouchy se, jak je známo, vyskytují především poblíž potravin, a to hlavně zkažených. Tak je tomu i tady. V některých warunzích je víc much než zákazníků.

Komár a jemu podobní

Komáři, mušky, menší mušky apod., jsou běžnou součástí života v Indonésii. Zprvu jsem měla veliké štěstí, že je můj pokoj nijak neláká a přebývají jen venku, skryti ve tmě. To ovšem neznamená, že bych byla ušetřena štípanců. Jejich oblíbeným místem jsou dolní končetiny, především oblast kotníků a Achillovy paty. Repelent Autan, který zde dostanete i v tekuté či krémové podobě ale v mém případě moc nezabírá, stejně jako dlouhé kalhoty z tenkého materiálu.
Z Čech importovaná moskytiéra byla původně nutná jen v Jakartě, zde jsem ji použila poprvé až před 14 dny, to když začalo trošku víc pršet.
K moskytiéře ještě malý dodatek. Koupit si ji tu lze asi jen v obchodě s potřebami pro malé děti. Dospělí se prý nijak nechrání, asi jsou imunní.

Mravenec

Mravenci nejrůznějších velikostí obývají zcela beze studu i místa lidmi velice dobře viditelná. Své cesty mají i uvnitř domů, kolem oken, na zábradlí, prostě kdekoliv.
Před pár dny jsem si v supermarketu zakoupila speciální bílou křídu, kterou „namalujete“ několik linek za sebou v místě vstupu do místnosti, například pode dveřmi. To by mělo zabránit vstupu mravenců, švábů a jiného lezoucího hmyzu do vašeho příbytku.