Stejně jak je v Indonésii snadné stát se milionářem, tak je i snadné nabyté mění rychle utratit. Někdo jde na to přes jídlo.
V Bandungu je hodně luxusních restaurací, které jistě nabízí spousty lahůdek a gastronomické zážitky. Například japonská restaurace Miyazaki na Jl. Dago nabízí jídlo ve stylu: zaplať a sněz, co chceš. Nápoje v ceně nejsou. Nejprve si vyberete nabízené pochutiny, které si potom podle vlastní chuti sami připravíte přímo na jídelním stole. Pro jednu osobu tento zážitek vyjde i s tučným spropitným zhruba na 100 tisíc Rp (cca 190 Kč).
To já si dám radši jedno z nejlevnějších jídel z warungu, tedy rýži s tempe, tahu a čerstvou zeleninou, za o řády nižší částku, konkrétně za 6 000 Rp (cca 12 Kč). Platit jsem ovšem mohla ještě o čtyři tisíce víc (anebo naopak ještě míň, kdybych víc přitvrdila), protože majitel warungu, kde jsem nikdy předtím nejedla, se rozhodl, že vyzkouší mou trpělivost. S ledovým klidem mi při placení oznámil, že chce 10 000 Rp. A já mu zase s úsměvem na rtech odvětila, že to je přece trochu moc, a odevzdala mu zmíněných šest tisíc, a přidala mnoho díků za dobrou večeři, přičemž se chlapík zmateně díval chvilku na mě a pak zase na svou ženu, ale neřekl nic.
Není vydřiduch jako vydřiduch.
Žádné komentáře:
Okomentovat