Poslední dobou zažil můj žaludek trochu útlum, co se týče poznávání nových chutí. S Julienem, ale i s Agungem a Iimem často zajdu na rýži (jak jinak) s tempe, tahu, zeleninou a podobnými pochoutkami. Moc svůj jídelníček moc neobměňuji, protože mi to prostě chutná. Navíc různě upravovaná masa mě tu až tak moc nelákají. Radši si vzít pěkně v teplíčku uleželé tempe než stejně uleželé hovězí naložené v chilli.
Včera v podvečer jsem se vracela z Dago Plaza a z angkotu jsem vystoupila na Pasar Simpang, abych si prohlédla nabídku tamějších warungů. Dost často teď totiž chodíme s Julienem do různých rumah makan (jídelna), kde mají větší výběr, ale zase studené přílohy.
Zahlédla jsem maličký warung s nápisem „Sate ayam“ a „Sate kambing“. Kambing znamená koza, ayam kuře, a ve spojení se slovem „sate“ jde o kousky masa rožněné na špízu. Jde o miniaturní kousky masa, které „kuchař“ prudce opeče nad žhavými uhlíky, přičemž se stále snaží rozdmýchávat oheň máváním něčeho, co je právě po ruce, třeba banánovým listem. Několik takto připravených špízů pak položí do hlubšího talíře s tmavě hnědou arašídovou omáčkou. Jako přílohu si můžete dát rýži .
Julien miluje sate kambing, tak jsem si říkala, že mu udělám radost a půjdeme na večeři do tohoto warungu. Tak jsme taky udělali. Koza už ale došla, tak jsme si dali sate ayam. Olizovala jsem se až za ušima, s nasládlou arašídovou omáčkou to chutnalo jako kuře v čokoládě. Pro jednoho cena 8 000 Rp (cca 15 kč podle nového kurzu 1,78 kč za 1 000 Rp) Porce ale nebyla asi dost velká, zvlášť pro Juliena, tak jsme se poté vydali do blízké jídelny, kde jsme byli ten den na obědě. Všimla jsem si, že tam mají „batagor“, prapodivnou smaženou šišku s tahu. Už dlouho jsem to chtěla ochutnat, tak jsem si objednala dva kousky. Donesli mi je rozkrájené na kousky v nějaké hnědočervené omáčce. Zdálo se mi, že vidím zrníčka chilli papriček, ale omáčka moc pálivá nebyla, šlo totiž o směs arašídů a chilli papriček.
Z čeho se tedy skládá batagor? Agung se mi snažil vysvětlit, že by mělo jít o tahu (tofu) snad s kuřecím masem a mořskými plody smažené v těstíčku. Já ale cítila jen tahu obalené v nějakém těstíčku s příchutí mořských plodů. Po kuřecím mase žádná stopa. Cena za dva kousky s omáčkou 3 000 Rp (necelých 6 Kč)
Na oběd jsme dnes s Julienem zavítali do stejné rumah makan, protože naše oblíbená místa byla zavřená. Já si objednala stejné japonské jídlo jako Julien předchozí den. Julien chvíli pátral po jídelním lístku a nakonec ukázal prstem na „Mie komplit“. V závorce pod tímto názvem se sice nacházel seznam asi čtyř přísad, ale ani jeden z nás neměl po ruce slovník, aby se nám obsah tohoto pokrmu vyjasnil. Jasné bylo jen to, že půjde o nějaké nudle (mie = nudle).
Nudle to opravdu byly, a to různých šířek. Víc nás ale zaujaly tři kuří nožky a prapodivné hnědozelené cosi vypadající na něco mezi řasami a vnitřnostmi. To vše spolu se zeleninou, smaženou šalotkou a masovými kuličkami „baso“ plavalo ve vývaru. Julien galantně počkal, až donesou jídlo i mě, a velice neochotně se pustil do své pochoutky. Nožky a hnědozelenou potvoru nechal být. O zájemce ale asi nebude nouze, koček je v okolí plno.
Tak aspoň víme, že ne vždy je „komplit“ výhrou. Je toho na talíři možná víc, ale za jakou cenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat