Po třítýdenních prázdninách se vracím do školy, kde došlo k drobné změně. Máme totiž nové spolužáky. Vlastně už během prvních dvou týdnů vyučování nás trošku přibylo, ale doteď mi nepřišlo důležité zmiňovat se o tom.
Předpokládám, že všichni ostatní, kteří začali náš kurs navštěvovat později, nejsou studenti programu Darmasiswa jako jsem já nebo Julien, ale přijeli sem za regulérním vysokoškolským studiem, třeba i na tři roky. Proto je pro ně nutné naučit se nejdřív jazyk, aby mohli později navštěvovat hodiny s rodilými mluvčími.
Ještě před prázdninami se přidali tři kluci a jedna slečna. Z Korei, Laosu, Ugandy a Guinei Nové Papui. Znáte mou netrpělivost, takže si určitě dokážete představit, jak na hodinách občas trpím, když klukům (Joyce z Papui je už jazykově vybavena líp než my všichni, takže po prázdninách přešla do jiné třídy) nejde jako nám chápavějším. Zvlášť Musa z Ugandy má opravdu problém s učením, takže až teď po prázdninách pochopil, že na otázku „Dari mana?“ (Odkud jsi) se neodpovídá „Dari mana Uganda.“, ale „Dari Uganda“ (Z Ugandy). Teď se ještě k tomu projevil jeho zvláštní smysl pro humor, který nikdo nechápe. K Musovi snad jen ještě dodatek, že na něj doma v Africe čeká žena a děti.
Po prázdninách se ve třídě objevilo ještě pár dalších lidí. Dva kluci a slečna Miray z Madagaskaru, další Uganďan a další rozložitější Papuánka.
Začíná se projevovat stará pravda, že na jazyky mají větší nadání holky. Miray je tu stejně dlouho jako zbytek studentů z Madagaskaru, ale nekouká s prominutím tak přihlouple jako její kolegové.
Jestli jsem při jejich představování v indonéštině pochopila správně, oba kluci z Madagaskaru už jsou ženatí, stejně jako druhý Uganďan jménem Jamal.
A teď něco z výuky. Všichni moc dobře víte, že se nerada učím, takže i tady této bohulibé činnosti moc nepodléhám. Jazyk cvičím prostým používáním v běžné řeči s domorodci, jen gramatiku je nutné se učit ve škole nebo z učebnice, kterou jsem si přivezla z Čech.
Jak už jsem dřív psala, každý den máme jiného učitele. Všichni mají dvě věci společné, skoro vůbec neovládají anglický jazyk, a téměř pořád se smějí. Buď úplným maličkostem, nebo ničemu.
V pondělí jsme to pěkně schytali s postarším prckem, který naprosto neumí učit, nejmíň mluví anglicky a nejvíc se směje. Hrozná kombinace. Po první půlce vyučování jsem to vzdala, a šla se po týdenním cestování ještě dospat. Tenhle chlapík se do nás nesmyslně snaží nacpat co nejvíc slovíček, což se ale v mém případě zdá kontraproduktivní. Vůbec to potom neprocvičujeme. A aby toho nebylo málo, tak co se objevili noví studenti, začal všechno opakovat od začátku.
V úterý jsme měli mladého učitele, který už je přece jen schopný vyprodukovat víc anglických slov, a i jeho způsob vyučování se zdá být užitečnější.
Abych ale po úterku neusnula na vavřínech, tak ve středu musel přijít zase drobný propad v podobě chlápka s notebookem, který má ve wordu připraveno několik textů, které nám pak rychle přečte a jen málo vysvětlí.
Ve čtvrtek už to bylo zase lepší. Máme moc sympatickou paní, která se s námi snaží procvičovat jak slovní zásobu, tak gramatiku z učebnice. Je důležité poznamenat, že univerzita publikovala nějakou učebnici indonéštiny, ovšem nám se do ruky vždycky dostane jen jedna kapitola z ní.
V pátek jsme měli chlapíka, kterého známe už z Jakarty, protože se nám tam přijel jménem školy představit. S ním se procvičuje gramatika.
Asi aby se měl čím kompenzovat u některých vyučujících naprostý nedostatek didaktických schopností, píšeme celý příští týden nějaké testy. Pravděpodobně každý den u jiného učitele. Ovšem těžko říct, co vše by mělo být zkoušenou látkou. Já se ovšem uklidňuju tím, že darmasiswa studenti nejsou regulérními studenty běžně nabízených univerzitních programů, takže nás nikdo nemůže za pětku ze slovní zásoby vyhodit. Pravděpodobně je cílem těchto testů nové rozřazení do tříd podle nabytých znalostí.
Za tři týdny by měla celá třída jet na dvoudenní výlet. Kam, to nám není známo.
A aby se nám z té náročné výuky nezavařili mozky, máme zhruba od poloviny prosince do poloviny února prázdniny. Očekávám tedy Peťův příjezd (neboj, nebudeš sedět měsíc na záchodě), abychom mohli společně vyrazit za nějakým dobrodružstvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat