O Malangu vám toho moc nepovím, protože jsem se tam zdržela necelé tři dny. Rozhodně ale můžu říct, že jsou tam moc fajn lidi, co bydlí v jedné vilce v čokoládové ulici (to je můj zkrácený překlad Jl. Simpang Coklat…no, mají tu pěkné názvy ulic, ne?:-).
V domě bydlí darmasiswáci Tereza z Čech a Susi z Německa se svými partnery, Sam z Francie a indonéský domácí (jestli jsem to nepopletla).
Do Malangu jsem dorazila kolem osmé večer, na autobusáku sedla do angkotu a jela k Terce domů. Dostala jsem svůj pokojíček, kde se asi ještě den předtím válel Kouťák, který mezitím odjel na Bali, uzdraven z horečky Dengue.
Během dalších dvou dní jsme v podstatě jen kecali a koukali na filmy, prostě pohodička. V Malangu jsem měla možnost ochutnat zatím nejlevnější jídlo (plný talíř bez masa a ledový čaj za 4 000 Rp, tedy cca 8 Kč!). Kdybych si dala třeba tuňáka, zaplatím maximálně o tisícovku víc.
V neděli dopoledne jsem si jela koupit lístek na autobus na večer. Kolem půl deváté večer už jsem vyrážela klimatizovaným autobusem do Jogji.
Žádné komentáře:
Okomentovat