Na autobusové nádraží v Jogje jsem přijela v pondělí kolem čtvrté hodiny ranní. Zase se mě hned ujímali řidiči taxíků a becaků. Nakonec jsem zvolila pomalejší dopravu, becak.
Normálně ke kamarádům nechodím na návštěvu takhle brzo ráno, ale co se dá dělat. Soňa už je stejně určitě zvyklá:-)
O pár hodin později jsme se Soňou a Kokokem potkali ještě jednou už snad trochu odpočatější.
Soňu už jsem předem seznámila s plánem přenocovat u ní tak do čtvrtka a pak se vrátit do Bandungu. To jsem ovšem ještě netušila, že se mi pobyt v Jogje trochu protáhne…na 14 dní.
Pondělí bylo odpočinkové, nikdo z nás neměl chuť provozovat větší aktivity. Ty jsme si nechali až na večer, kdy se ve vzdálenosti 10 minut motorkou konalo otevření nového výstavního prostoru a vernisáže s koncertem v jednom. My jsme se této akce účastnili především proto, že na ní měl hrát Kokok se svojí kapelou.
Ještě předtím jsme já, Reze (Kokokův kamarád z kapely), Soňa a Kokok zajeli k ostatním z kapely domů. Pak pěšky na výstavu. Před budovou už byl dost velký shluk lidí, kteří pozorovali zřejmě vtipné (já jsem samozřejmě skoro nic nerozuměla) vystoupení u mikrofonu a poté i koncert nějaké skupiny. Po nějaké, pro mě už dlouhé chvíli, se konečně otevřely dveře do galerie a všichni čekající se začali cpát dovnitř. Já se tam nakonec se Soňou nacpala taky a v rychlosti jsme prošly dvě patra s vystavovanými obrazy.
Venku pak po chvíli začala hrát Kokokova kapela, zlatý hřeb večera. Bohužel jim asi třikrát vypadla elektřina, ale všichni to vzali s humorem.
Po skončení koncertu jsme se ještě stavili na večeři u kluků z kapely a pak odjeli domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat