Kdo očekává historky z klubu, jak jsem pařila až do rána a bůhví co ještě, ať dál radši nečte. Ale přece jen…strávila jsem Nový rok na Bali!
31. prosince odpoledne se v parku, ale hlavně na rušné silnici kolem něj v centru Denpasaru odehrávala oslava příchozího Nového roku. Zatímco se v parku scházeli stánkaři a obyvatelé města si roztahovali deky na piknik, ze silnice lemující zelenou plochu zmizela auta a motorky. Vystřídali je totiž různé taneční skupiny a hráči gamelanu. U obrovské křižovatky bylo připravené nízké podium pro zástupce města a duchovní všech možných i nemožných náboženství praktikovaných na Bali. Ti pak spolu s obyčejnými smrtelníky mohli shlédnout různá taneční a hudební představení přímo na široké silnici. Vy se na to můžete podívat zprostředkovaně taky. Bohužel jsem ale nevyfotila všechno, protože bylo (už se na to nějak vymlouvám) vedro a vážně jsem se nechtěla kvůli podívané až do konce roztéct přímo na chodníku.
Večer jsem s Honzou a Milanem zajela ani nevím kam do nějaké vesnice k domu rektora ISI. Všichni darmasiswáci totiž byli pozvaní na večeři….no a já jsem přece taky darmasiswák, že jo:-) Pan rektor měl pěknou vilku a za ní jakýsi přístřešek, kde sedělo plno neznámých lidí a pár studentů darmasiswa. Jídlo se podávalo formou „švédského“ stolu (by mě zajímalo, jestli tu ten pojem vlastně znají, když se tu tak jídlo na různých akcí podává dost často…no vlastně všude, i ve warunzích)…takže si zas někteří pěkně nacpali břicha…hádejte, kdo asi…Protože se ale nic zajímavé nedělo a nikdo si nás víceméně nevšímal, za chvíli jsme to zase obrátili zpátky směr Denpasaru. No a zbytek večera jsme už strávili doma kecáním a popíjením místní pálenky „arak“ smíchané se spritem a limetkama (pro mě nejpřijatelnější varianta, samotný arak totiž připomíná slivovici, jen je slabší….a to vážně není nic pro mě).
Žádné komentáře:
Okomentovat