Včerejší pokus o registraci nevyšel…jedu půl cesty minibusem a pak podle mapy pěšky…Istana Plaza nalezena. Nechci se chválit, ale myslím, že i tady v tom zmatku mám orientační smysl.
V obrovském luxusním obchoďáku si sedám do kavárny v druhém patře, objednávám si kávu a zapínám počítač…chyba lávky…registrace probíhá jen ve třetím patře, kde jsou restaurace. Nechce se mi čekat, než dopiju kafe, tak se snažím servírce přihlouple vysvětlit, že teď zaplatím kafe, ale aby mi ho nechala na stole a pohlídala, že hned přijdu. Ve třetím patře si sedám do nějakého fastfoodu a ono pořád nic. Ptám se kluka vedle mě, co s tím…ani slovo anglicky. Jdu tedy k jinému stolu a tam už je to lepší, dokonce se zvednou od jiného stolu, aby mi poradili. Pár metrů ode mě stojí jakýsi „terminál“, stůl s počítačem a židlí a u něj cedule označující, že by zde měla probíhat registrace k síti melsahotspot. Jenže na židli nikdo nesedí a jeden z přísedících mi oznamuje, že už je dnes a zavřeno a že bude otevřeno snad zítra. Rozčilená si zase sedám ke kávě a uklidňuju se. Dobře, tak to zkusím zase dneska…nebo třeba pozítří a popozítří?:-)
Cestu zpátky jsem absolvovala stejným způsobem. Na osmou hodinu jsem se domluvila s Julienem na večeři, resp.na sraz před Mc Donaldem na Pasar (trh) Simpang.
Pasar Simpang je na rušné ulici Jl. Dago. Na stejné ulici je taky Busat Bahasa a jen pár minut odsud bydlím já v Jl. Tubagus Ismail no. 27. Nejedná se ale jen o jednu ulici, dalo by se říct, že Jl. Tubagus Ismail je taková menší čtvrť s mnoha malými křivolakými uličkami. V jedné z nich bydlí i Julien.
Hlavně na Pasar Simpang lemuje silnici spousta stánků hlavně s jídlem (warung). Většinou má každý stánek zepředu velkou plachtu, na které je napsáno, co se nabízí k jídlu a pití, a za touto plachtou je pak pár stolů s malými plastovými stoličkami na sezení. Stačí jen procházet kolem stánků a podle menu na plachtách vybírat, na co máte právě chuť. Já jsem včera zkusila pecel lele a nasi (druh ryby s omáčkou ze zeleniny a rýži). Rybička vypadala velice zajímavě…téměř půlku totiž tvořila obrovská hlava, masa tedy moc nezbylo. Já hloupá jsem si na rýži přidala ještě čili omáčku (většinou podomácky připravená a nachystaná na stole, takže si může každý vzít, kolik chce, chuť a stupeň pálivosti je taky různý podle stánku), aby to nebylo tak suché….no, slzela jsem ještě dlouhoJ Bylo to taky podruhé za včerejšek, co jsme jedli jen rukama. V těchto stáncích totiž nemají příbory, takže donesou jen misku s vodou na umytí a na stole je připravený ubrousek na utření. Je to sice docela zábava, patlat se rukama v rýži, ale zatím mi to moc nejde.
V obrovském luxusním obchoďáku si sedám do kavárny v druhém patře, objednávám si kávu a zapínám počítač…chyba lávky…registrace probíhá jen ve třetím patře, kde jsou restaurace. Nechce se mi čekat, než dopiju kafe, tak se snažím servírce přihlouple vysvětlit, že teď zaplatím kafe, ale aby mi ho nechala na stole a pohlídala, že hned přijdu. Ve třetím patře si sedám do nějakého fastfoodu a ono pořád nic. Ptám se kluka vedle mě, co s tím…ani slovo anglicky. Jdu tedy k jinému stolu a tam už je to lepší, dokonce se zvednou od jiného stolu, aby mi poradili. Pár metrů ode mě stojí jakýsi „terminál“, stůl s počítačem a židlí a u něj cedule označující, že by zde měla probíhat registrace k síti melsahotspot. Jenže na židli nikdo nesedí a jeden z přísedících mi oznamuje, že už je dnes a zavřeno a že bude otevřeno snad zítra. Rozčilená si zase sedám ke kávě a uklidňuju se. Dobře, tak to zkusím zase dneska…nebo třeba pozítří a popozítří?:-)
Cestu zpátky jsem absolvovala stejným způsobem. Na osmou hodinu jsem se domluvila s Julienem na večeři, resp.na sraz před Mc Donaldem na Pasar (trh) Simpang.
Pasar Simpang je na rušné ulici Jl. Dago. Na stejné ulici je taky Busat Bahasa a jen pár minut odsud bydlím já v Jl. Tubagus Ismail no. 27. Nejedná se ale jen o jednu ulici, dalo by se říct, že Jl. Tubagus Ismail je taková menší čtvrť s mnoha malými křivolakými uličkami. V jedné z nich bydlí i Julien.
Hlavně na Pasar Simpang lemuje silnici spousta stánků hlavně s jídlem (warung). Většinou má každý stánek zepředu velkou plachtu, na které je napsáno, co se nabízí k jídlu a pití, a za touto plachtou je pak pár stolů s malými plastovými stoličkami na sezení. Stačí jen procházet kolem stánků a podle menu na plachtách vybírat, na co máte právě chuť. Já jsem včera zkusila pecel lele a nasi (druh ryby s omáčkou ze zeleniny a rýži). Rybička vypadala velice zajímavě…téměř půlku totiž tvořila obrovská hlava, masa tedy moc nezbylo. Já hloupá jsem si na rýži přidala ještě čili omáčku (většinou podomácky připravená a nachystaná na stole, takže si může každý vzít, kolik chce, chuť a stupeň pálivosti je taky různý podle stánku), aby to nebylo tak suché….no, slzela jsem ještě dlouhoJ Bylo to taky podruhé za včerejšek, co jsme jedli jen rukama. V těchto stáncích totiž nemají příbory, takže donesou jen misku s vodou na umytí a na stole je připravený ubrousek na utření. Je to sice docela zábava, patlat se rukama v rýži, ale zatím mi to moc nejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat