Někoho možná překvapí, že i v tropech se dá trpět na rýmu a kašel. Tak se to stalo právě mě. Naštěstí nejen lékárny ale i kdejaký obchod je vybavený základními léky, takže se tu člověk může kurýrovat i sám. Kvalita léčby je ale samozřejmě individuální.
Už víc jak měsíc, přesněji od 16. února máme nový (v Čechách by se řeklo jarní) semestr. Vyučující se prostřídali, dostali jsme učebnice, a já jsem se stala studentkou „třetí“ třídy. Výuka je stejně jako předchozí semestr od pondělí do pátku. Lekce samotné těžké nejsou, přesto jsou hodiny náročné…na soustředění. Naši učitelé jsou totiž víc než v předávání informací dobří v uspávání svých oveček.
Minulý týden jsem si odjela provětrat hlavu do Jogjakarty.
Indonéské dráhy podražily a lístek na bisnis třídu do Jogji už stojí o deset tisíc rupií víc. Odpadkové koše ale ve vlaku stále chybí, vlezlým prodavačům všeho možného nikdo vstup do vlaku ještě nezakázal, spolucestující jsou pořád stejně družní a za jízdy se pořád ještě „smí“ prohlížet si krajinu z otevřených dveří. To je ale kouzlo místní vlakové dopravy, které mám tak ráda. Co ale ráda nemám, je příšerné vedro, které se stává pravidelnou součástí jízdy zhruba od poloviny cesty až do Jogji. Ani otevřená okýnka (otvírací je asi jen třetina okna) a několik větráků na plný plyn situaci výrazně nezlepšuje.
Týden v Jogje se pro mě nesl v duchu téměř permanentní zácpy (ne té dopravní, i když i ty byly). Chce to papáju, říkali mi. Dvakrát jsem se na snídani nacpala tímto obrovským ovocem s oranžovou dužinou a výsledek téměř žádný. Že by to mělo vliv jen na místní?
Trochu jsem si zajezdila na kole mezi rýžovými políčky u města Magelang od něhož je to jen kousek k buddhistickému chrámu Borobuduru, viděla absolventské divadelní představení v Solu, které ovšem bylo v javánštině, ochutnala zase spoustu pro mě nových dobrot, pila přeslazený čaj na rohoži pod širým nebem a hlavně se nachladila.
Teď už jsem zase poslušně v Bandungu, snažím se na hodinách neusínat, smrkám a kašlu.
Přejte mi brzké uzdravení a zase někdy!
1 komentář:
Tak hlavně to zdraví.. ostatní už máš.
Okomentovat