Nejde ani tak o druh pokrmu jako spíš o způsob jeho podávání. Nasi kucing čili kočičí rýže nebo rýže pro kočku. Název je legrační, ale asociace se soustem tak akorát pro kočku se opravdu nabízí. Jde o malou porci vařené rýže zabalenou do banánového listu a případně ještě novin spolu s nějakou přílohou. Tou jsou například malé smažené rybičky teri goreng (a jsme zase u té kočky), tempe nakrájené na malé proužky a pražené na sladko-pálivo, někdy s oříšky tempe kering, dušené houby, můžou být i smažené nudle či tahu (tofu) a jiné. K nasi kucing si taky můžete dát křepelčí vajíčka či kuřecí vnitřnosti na špízu. Podle internetového zdroje Wikipedia je nasi kucing známé hlavně na Střední Jávě a v Jogjakartě. Protože jde o malé porce a tedy i nízkou cenu, je prý kočičí rýže oblíbená hlavně mezi studenty, kteří nemají peněz nikdy nazbyt. Jojo, pravda odvěká…
Já jsem se k nasi kucing dostala spíš oklikou. Na internetu jsem si vyhlídla nasi langgi, specialitku z Jogjakarty. Podle internetových stránek mělo jít jak jinak o rýži, tentokrát s hovězím, perkedelem (šiška či placka z bramborového těsta), vaječnou omeletou a pálivým sambalem. Jsem v Jogje a jedeme se podívat na místo, kde prý stával (no bůhví jak už je to dlouho) warung s nasi langgi. Jak už jsem psala, spousta warungů má typickou otvírací dobu. Tento prý otvírá až tak kolem deváté večer. Přijedeme na místo, majitel už se ale balí, všechno už se snědlo. Tak zas jindy… Mezitím se na dva dny ocitám ve městě Magelang, stavíme na večeři u stánku, kde mají spoustu gorenganů, zase ty pidivajíčka a jiné podivnosti na špejli a jakési úhledné pytlíčky z novin a na nich nápis mie (nudle) nebo tahu (tofu). Nechává mě to chladnou a cpu se gorenganama. Můj společník si ale bere pytlík s mie a hele, ona je to trocha rýže a k tomu smažené nudle. To ale ještě nevím, že jde o to kočičí jídlo. Něco jsem o něm slyšela v Bandungu, ale jak to má vlastně vypadat, mi ještě nikdo neozřejmil.
Druhý pokus dát si nasi langgi. Je asi šest hodin večer a vypadá to, že jsme první zákazníci. Paní sedí u stolečku s gorenganama, rýžovýma krupukama a věcma na špejli, co já nikdy nejím. Manžel vedle ní skládá na druhý stoleček úhledné balíčky z novin a banánového listu – nasi kucing. Pěkně je rovná do řad za cedulky, na kterých stojí, co je uvnitř balíčku dobrého. Beru si pytlíčky za cedulkami langgi a jamur (houby). Z informací z webové stránky už si pamatuju maximálně omeletu, takže obsah pytlíčku mě nějak nezklamal, spíš potěšil, protože kromě proužků oné omelety jsem si smlsla taky na svém oblíbeném tempe kering, navíc s oříškama. A houbičky z druhého pytlíčku taky nebyli k zahození.
Žádné komentáře:
Okomentovat