Zprávy ze země tisíce ostrovů: Red centre

Tady přichází krize v psaní, protože dynamické vypravování z cestování skončilo, a začínají víc jak dva týdny klidného života ve městě uprostřed ničeho.

I když je Alice taková „díra“ v poušti, stejně mi chybí. Ale je mi jasný, že delší čas strávený na tomhle místě by mohl zapůsobit spíš opačně.

Přesto, Alice Springs a jeho okolí přece jenom působí tak trochu magicky. Tady už to až taková placka není, kolem města jsou skaliska a dokonce horské hřebeny (i když zrovna u Alice o moc velkou výšku nejde). Oběma směry na východ i západ od města se táhnou přes 600 km tzv. McDonnell Ranges, které se svými mnoha průrvami a roklemi tvoří jeden z turistických cílů v Red Centre. Na chvíli na koukání je to pěkné a pro lidi, co rádi lezou po skalách (a pro místní čiperné důchodce v karavanech) zajímavý zážitek, ale mě to připomíná tak trochu Bali...na pár chrámů se ráda podívám, ale abych musela vidět všechny na ostrově, to ne ;-)

Železniční stanice v Alice Springs

Co je ovšem tahákem číslo 1 v tomhle kraji, je světoznámý pískovcový monolit Uluru (anglicky Ayers Rock), který je od Alice po silnici vzdálený asi 450 km. Jen pár kilometrů od Uluru je pak další skalnatá formace, Kata Tjuta neboli The Olgas.

Já si samozřejmě na obě skaliska dělala tak trochu zálusk, i když to rozhodně nebyl záměr mé cesty. Vypadá to ale, že si je budu muset nechat na někdy jindy, jestli vůbec...

Juan měl jen volné víkendy, a první z nich dával motorku do pořádku. Druhý víkend bylo docela chladno a stejně, představa, že jeden den přijedeme na místo a druhý den pojedeme zase zpátky, mě moc nenadchla. Určitě je lepší strávit tam víc času.

A k tomu chladnu...jak asi víte, na některých místech planety, třeba právě uprostřed některých pouští a polopouští může být přes den nádherné slunečné počasí s teplotami kolem 20-30 stupňů, ale v noci mrzne až praští. A to je případ právě vnitrozemí Austrálie. Jakmile zapadlo slunce, už jsem se klepala zimou a v noci skoro mrzla...a to jsem nemusela spát ve stanu nebo pod širákem. Tak to ale vypadá v pro Evropany letních měsících, naopak v těch zimních je vedro pořád.

Taky jsem doufala, že se dostanu víc do přírody (i když v Alice doleze příroda občas až k vám domů) a uvidím klokany a wallabies (menší klokanovitá zvířata) a hady a ještěry...No moc štěstí jsem neměla a za plazy jsem musela do místního Reptile Centra za nehorázných 16 dolarů. Mají tam ale docela pěknou sbírku všemožných ještěrů a hadů a dokonce slanovodního krokodýla. A asi dvakrát denně pro návštěvníky připravují krátkou demonstraci, během níž je vám celkem vtipně vysvětleno (pokud ovšem rozumíte), s jakými jedovatými bestiemi můžete mít tu čest právě v Red Centre, co dělat při kousnutí (bohužel nic moc, že...zvlášť stovky kilometrů od nemocnice, kam se za vámi slavní australští okřídlení doktoři dostanou bůhví kdy) a dokonce si můžete pár místních miláčků pochovat nebo se jimi nechat obtočit podle libosti :-)

Na opeřence mě nikdy moc neužilo, ale už ti podivní nohatí ptáci v Darwinu mě pobavili. V Alice se to zase hemží hejny papoušků. Já viděla jen růžovobílé. Určitě zajímavější vidět na elektrickém vedení třeba papoušky než holuby, co? :-) I když, to bych těm holubům docela křivdila...jeden místní druh s punkovým sestřihem vypadá docela legračně (http://en.wikipedia.org/wiki/Crested_Pigeon).

Dravci jako například orli jsou v Alice taky, ale ty už tak blízko neuvidíte.

Tyhle ptáčky jsem bohužel mimo klec nikde neviděla

Co nebo spíš koho ale potkáte snad všude a pěkně zblízka, jsou aboriginci. Podle zdrojů z internetu jich žije nejvíc právě v Severním Teritoriu a opravdu je můžete vidět v osadách podél cest nebo právě ve velkém v Alice Springs. Když jsem chtěla udělat aspoň jednu (pěkně nenápadně z dálky) fotku, jejich naštvaná reakce mě naprosto odradila udělat to ještě někdy znovu.

Ne že by následující zvířátka měla něco společného s výš zmíněnými domorodci, ale taky jsou všude...a pěkně vlezlá. Místní mouchy jsou oproti těm českým, které tak akorát sednou na jídlo nebo naruší vaši soukromou zónu přelétáváním z nohy na nohu, pěkně drzé a jsou schopné vám klidně hodiny kroužit před obličejem a sednout na nos, na pusu...no kamkoliv. Ještě nikdy jsem si nepřipadala jako dobytek právě díky mouchám :-).

Co mě pobavilo a štvalo zároveň, je jakási vládní snaha o poučování místních, co je a není pro ně dobré. To se samozřejmě vůbec netýká jen Alice, tam sem jen měla dostatek času si to uvědomit.

Cedule co se smí a nesmí jsou skoro všude, kouření samozřejmě nevyjímaje. Před každým televizním pořadem či filmem varování, že následující program může být nevhodný z toho a toho důvodu...moc bych se nepletla, kdyby to takhle schytaly i pohádky o medvídkovi Pú. Alkohol prodávaný jen v bottle/liquor shopech a za velké peníze mě samozřejmě nepřekvapil a nakonec jsem i musela uznat, že to možná bude jeden z těch méně stupidních nápadů jak vychovávat společnost, jinak by se totiž asi všude váleli ožralí Australani.

Co mi ale zůstává v hlavě doteď, je velmi přísná protikuřácká politika. Krabička cigaret i za 25, 30 dolarů, navíc s mnoha varováními a s typickými hnusnými obrázky plic, nohou a pod. je začátek. Za celou dobu jsem cigarety kupovala jen jednou, ty nejlevnější samozřejmě. Ani tak mě nezajímalo, jak silné jsou tyhle a tyhle, a spíš jsem si vybírala podle obrázku...chci ten nejhnusnější. Nekuřáci asi nepochopí, ale mě to přišlo absurdní (a to i přesto, že jsem na podobné obrázky zvyklá i z jiných zemí).

Další záležitostí u kuřiva je otázka, kde ho vlastně koupit? Trafika není, v supermarketu bloumáte a koukáte, kde ty cigarety nebo tabák sakra mají... Aby totiž nekuřák nedostal rakovinu už od pohledu na ty hnusné obrázky, jsou cigarety schované. Například v supermarketech mají u pokladen zvláštní stánek/pokladnu s pultem a skříňkami, kde ten poklad schovávají. Vy se pak jak nějaký loudil musíte ptát na značku a cenu a podobně...ale aspoň na vás obsluha nekouká jak na nemocného leprou.

O cenách se asi nemá cenu bavit...ty jsou samozřejmě vyšší než v ČR. Doteď mi v peněžence straší účtenky s chlebem za 4 a víc dolarů nebo kilem rajčat za tu samou částku.

Na druhou stranu, je třeba uznat, že například Alice Springs je opravdu konec světa, kam se musí všechno dovážet a je to tak ještě dražší než třeba ve velkých městech na pobřeží.

Přesto, ještě mám v hlavě diskuzi z hedvabnastezka.cz, kde se někdo ptal na dovoz potravin do Austrálie. Jakékoliv potraviny nebo třeba výrobky ze dřeva, slámy a pod. sem totiž nedostanete. Všechno je tak třeba nakoupit dražší až v Austrálii. No a někdo v komentářích naprosto nechápavě psal, že přece tak draho v Austrálii není, tak proč tahat instantní nudle s sebou... Souhlasit s tímhle člověkem nemůžu. Je mi jasné, že tahle země vyžaduje určité finanční zásoby, abyste se po ní mohli v pohodě pohybovat. Ale naprosto chápu třeba baťůžkáře, kteří dlouho šetří na šíleně drahou letenku, a chtějí tak aspoň trochu ušetřit na jídle. A to nemá nic společného s paštikařením v Chorvatsku, to se ná srovnávat.

Komentáře k mým mimozemským poznatkům a názorům jsou vítány! :-)