Na psaní toho v tomto článku moc není,
tak aspoň přidávám pár fotek.
Než jsme se vyhrabali z hostelu v KK
a všechno naložili na motorku, už zas bylo dopoledne. Cesta na sever je ale
celkem rychlá a za pár hodin už jsme byli v Kudatu, nejseverněji položeném
městě. Juana trápilo oteklé stehno, které muselo pekelně bolet...a to byl pořád
jen začátek. Ale na místě zůstat nechtěl, a ani se mu nedivím, v KK už
jsme se zdrželi opravdu dlouho.
Kudat je takové nanicovaté město na pobřeží. Kdyby
jen pár kilometrů od něj nebyl ten známý „Tip of Borneo“, asi by sem ani nikdo
nejezdil. A že tu mají trh, kde se prodávají čerstvé mořské ryby...? No
takových je přece nejen v Malajsii plno.
Těch několik levnějších hotelů ve městě se
koncentruje v novodobé zástavbě hned v centru. Tak typická čtvrť pro
malajská města a městečka...bloky nízkých krabicoidních budov v přízemí nejčastěji
s obchody a restauracemi a ve vyšších patrech obytné prostory.
V nějakém předchozím článku už jsem
určitě psala, jak nemám ráda roli toho, kdo hledá vhodné ubytování. A přesto je
to většinou na mě. Asi to zní divně v kontextu mé práce nejen průvodce ale
i toho, kdo turistům zajištujě ubytování, dopravu a jiné služby, ale je to tak.
Jak dojde na lámání chleba, často jsem v koncích. A taky že (alespoň podle
mého vlastního soudu) většinou vyberu špatně...tedy aspoň v případě hledání
ubytování pro nás dva.
Už je to tu zas a Juan čeká u motorky a já
obíhám hotely. Bezva, všechny vypadají téměř stejně, ani cena se nijak neliší.
Tak který, který...? Když tak chodím od jednoho k druhému, Juanovi se
kroutí obličej až na mě skoro řve, abych už konečně ukázala nějakým směrem, kam
má odnést věci. Ona to byla pro mě v tuhle chvíli hrozně směšná situace,
ale vůbec ne pro něj, protože si nutně potřeboval odskočit a nebylo kam...na
parkovišti to vážně nešlo. A když už jsem KONEČNĚ vybrala, v pokoji se za
námi zaklaply dvěře a Juan otevřel ty od záchodu...mohla jsem se popukat
smíchy...v míse plavalo obrovské něco. Jak příznačné. Vždyť říkám, že vybírám
špatně. Pro příště tedy seznam následující: s oknem, s wifi, s vhodným
parkováním pro motorku, bez štěnic, s vlastní koupelnou a wc, bez
exkrementů a tak dále...
Motorka nakonec skončila na chodníku hned
vedle domu, na který jsme měli výhled z okna. Super nápad, mohli jsme
špehovat lidi, jak na motorku reagují. Žádný omatlávání ani sedání. Kdo šel
kolem a motorka ho zaujala, prostě se jen postavil kousek od ní a hodnotil
pohledem...jak já mám tu Malajsii najednou ráda!
Musím říct, že na leteckém snímku, který jsem
viděla pár dní předtím, tohle místo přece jen vypadalo impozantněji. Ale co,
bylo to fajn, kolem čisté prázdné pláže, sem tam nějaké chatičky pro turisty,
jeden stánek s jídlem a malá vesnička...klid. Když jsme viděli ty
turistické chaty u pláže, začali jsme si skoro rvát vlasy, že jsme předchozí den
skončili v hotelu v takové nezajímavé díře. To nás ale přešlo hned
poté, co jsme zjistili ceny...jenom proto, že jsem na severním, jižním nebo jiném
cípu nějakého ostrova, opravdu nebudu platit za poloprázdnou boudu tolik, co za
velm slušný hotel třeba v Kuala Lumpur.
Na motorce se mezitím zase cosi porouchalo,
takže jsme po cestě zpátky do Kudatu hledali servis a nakonec skončili v nějaké
svařovně. Výsledek sice nic moc, ale aspoň jsme mohli pokračovat dál...tedy až
po pár dnech válení se v Kudatu, kde chcípl pes. Noha totiž bolela čím dál
víc, Juanovi se tak moc nechtělo na motorku a jako lazar většinu času proležel
v posteli. A navíc, stejně nebylo třeba kam spěchat, protože jsme čekali
až se vyřídí reklamace telefonu...
Nakonec jsme se ale přece jen sbalili a
vyrazili. Reklamace se vyřídila nečekaně rychle a v KK už čekal nový
iPhone, tak jsme pro něj jeli.
Žádné komentáře:
Okomentovat