North-West Sumatera Tour 10

Následující den ráno se loučíme s Bukittinggi a Deanem, který se taky chystá opustit město chvíli po nás. On ale míří dál na jih podél západního pobřeží až do přístavu, odkud jezdí trajekty na Jávu, zato my na Jávu letíme.
Z Bukittinggi jedeme na letiště v Padangu, hlavním městě provincie Západní Sumatra. Už se nemůžu dočkat, až tyhle zákruty přestanou, opravdu mi to nedělá moc dobře. Průjezd mezi zalesněnými kopci a kaňony s řekou je sice pěkný, ale bolet hlava mě z toho nepřestane. Dokonce chvíli míjíme železniční kolej vedoucí z Bukittinggi do Padangu v dnešní době už nevyužívanou. Na místě, kde silnici kříží most s kolejemi, je úžasný vodopád chrlící vodu do jezírka pod ním hned u silnice takovou rychlostí a silou, že miniaturní kapičky vody stříkají až několik desítek metrů daleko. Čím víc se blížíme k letišti, tím častěji se nám naskytne pohled na polorozbořené a opuštěné domy podél silnice. To je následek ničivého zemětřesení, které postihlo Padang a jeho široké okolí v roce 2009.
Na letiště, které je vzdálené asi 20 km od města přijíždíme včas, letadlo nám letí před jednou hodinou po poledni. Loučíme se s naším řidičem, dáváme si kávu a čekáme na check in. Než se dostaneme k check in přepážce, musíme projít rutinní kontrolou zavazadel, což někoho stojí sprej proti komárům, který je považován za jedovatou látku, která se do letadla nesmí dostat, a to ani ve velkém zavazadle, které s námi neputuje do kabiny…vážně zvláštní.
Náš let do Jogjakarty na Jávě není přímý, takže nás čeká transit s krátkým čekáním v Jakartě. Bohužel ani tady se to ale neobejde bez problému, tentokrát mnohem většího než sprej na komáry. Než se dostaneme ke gatu s letem do Jogjakarty, opět musíme projít kontrolou. A tady se provalí, že Petr s sebou už z Padangu (že si toho ochranka nevšimla tam?) vozí v příručním zavazadle kapesní kudlu, kterou omylem zapomněl dát do krosny. To se samozřejmě nelíbí ochrance a už už ukazuje na skleněnou vitrínu, ve které už může být dobrá stovka nožíků a nůžek. Na řadu přichází moje vyjednávací taktika, která se zpočátku nezdá být moc užitečná. Za chvilku nám letí letadlo a my se zdržujeme u kontroly. Posílám tedy všechny dopředu do gatu, že si to tu s pánem zatím nějak vyřídím. Bohužel nejde o obyčejnou kudlu, kterou byste za pár korun koupili v každém druhém krámě, ale značkový víceúčelový kapesní nůž za několik tisíc. No abych to zkrátila, nůž jsem nakonec zachránila, a bohužel tak podpořila i stále více bující indonéskou korupci. Zážitek, který jen tak nezapomenu.
Nikoho jsme po cestě letadlem do Jogji nožem neohrožovali a bezpečně přistáli kolem páté odpoledne. Na letišti už čekal náš řidič Pedro, kterého si nemůžu vynachválit už z předchozího zájezdu a následně nás zavezl do hotelu kousek od domu, kde bydlím. Tímto naše cesta po Sumatře končí a následuje neméně zajímavá cesta po Jávě, která už pro mě ovšem začíná být mírně stereotypní, protože máme v plánu navštívit místa, kde už jsem byla a to ne jen jedenkrát.