Ještě pár dní a máme tu Vánoce. Oprava: Ještě pár dní a máte tam (všude jinde, jen ne tady) Vánoce. Tady se samozřejmě pár příznivců vánočních svátků taky najde, ale já to nejsem. Stejně jako zapomínám na důležité narozeniny a svátky mých blízkých (odpusťte mi prosím, zřejmě tento jev nesouvisí jen s mužským pokolením), tak můj mozek zřejmě postupně vyřazuje i vzpomínky na veselé vánoční časy strávené v poklidu domova s kaprem, bramborovým salátem a dárky od Ježíška.
Zaprvé: vánoční atmosféra se tu projevuje asi jen v obchodních domech, ale tam já moc nechodím. Zadruhé: většina kamarádů a známých jsou muslimové, kteří na Ježíška nevěří. Zatřetí: Moje „pracovní doba“ se neodvíjí od běžných standardů, tedy ztrácím pojem o čase a o významu svátků.
Že budou vánoce, mi docvaklo, kromě občasných poznámek kamarádů a příbuzných z Čech, až když jsem přemýšlela nad důležitou návštěvou jedné univerzity a imigračního úřadu v Jogjakartě. Že převážná část obyvatelstva Indonésie jsou muslimové, totiž ještě neznamená, že stát neuznává 24. a 25. prosince jako důležité svátky. Podle toho se musí řídit i takový ignorant a sklerotik jako jsem já. Navíc pocházející ze země, kde jsou vánoce tradiční součástí kultury.
Napečeno nemám, dárky jsem nekoupila, stromeček zdobit nebudu a v televizi určitě nebudou dávat Mrazíka. Nebude nic. A já si říkám, že je to přece fuk. Jenže ve mně přece jen něco hlodá…(že by chuť na něco dobrého?)
Mohla bych jít třeba na půlnoční mši. To mi ale stejně nikdy nic moc neříkalo a nikdo mě k tomu nevedl. A důvod, že tady v kostele určitě nebudu mrznout (jednou jsem přece jen na půlnoční mši šla a byla mi hrozná zima), není dostatečně velký pro moji případnou návštěvu onoho místa.
Zbývá nějaká ryze světská záležitost, „oslavit“ vánoce nějakou dobrou štědrovečerní večeří. Takže už si nakonec lámu hlavu jen nad tím, do jakého podniku se půjdu s přítelem muslimem najíst. Napadla mě pizzerie (od kapra to má daleko, ale v Indonésii to určitě má punc nevšednosti a svátečnosti), jenže tam bude určitě plno a pro dva lidi stůl nerezervují. Takže zavrhnuto. Reálnější se mi zdá varianta rybích hodů v jednom z mnoha warungů na pláží Depok na jih do Jogji. Kapra mít sice nebudou, ale široký výběr čerstvých mořských ryb ho určitě předčí. No a na závěr třeba láhev Veltlínského zeleného, na kterou se mi už přes měsíc práší.
Jo, a ani sníh tu přes všechny ty prapodivné klimatické změny (i když právě včera jsem četla na blogu idnes článek vybavený zajímavými vědeckými údaji, který popíral nějaké změny k horšímu) nebude, takže ani žádné bobování nebo sněhuláci. Tyhle občas téměř čtyřicetistupňová vedra mi říkají, že k tak markantní změně ani do příštího týdne nedojde. Na druhou stranu se tu radši trochu zapotím, než mrznout při -20 stupních.
Jestli se někdo z vás chcete přidat k rybím hodům na pláži (alkohol a bramborový salát si musíte přinést), už je dávno na čase kupovat letenky. Vánoce jsou totiž za dveřmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat