sobota 5. prosince 2009

Hurá na Bali – ostrov bohů nebo turistů?


Přes noc se vracíme do města Makassaru, odkud po deváté hodině ranní poletíme do Denpasaru, hlavního města ostrova Bali. Jízda autobusem celkem rychle utekla a kolem čtvrté hodiny ráno jsme na letišti. Plno restaurací a kaváren je ještě zavřených, dáváme si teda kafe v jediném otevřeném stánku. O pár hodin později na check-inu mají problémy s našimi letenkami. V systému nás sice mají, ale cesta k vytisknutí palubních lístků je dlouhá. Ještěže naše skupina může i bez nich projít do prostoru dál. Jen já trčím u přepážky a čekám na lístky. Ty nakonec dostávám, tak se i já můžu posunout o kus dál. Letadlo má trochu zpoždění. Nakonec ale přece jen úspěšně odlétáme.
Bali nás (tedy ty co sedíme po pravé straně) vítá nádherným pohledem do kráteru nejvyšší hory ostrova, Gunung Agung. O několik minut později přistáváme na letišti. Je krásné počasí, ale taky strašné horko. Pronajatý autobus už nás čeká, aby nás mohl zavést do Ubudu, městečka v srdci Bali.
Ubud mám moc ráda už od mé první návštěvy. Spousta museí, galerií, večerních tanečních představení, obchodů se suvenýry, oblečením a doplňky (jaké na Jávě neseženete). Ubud, stejně jako třeba Kuta na jižním pobřeží, má ale jednu chybu, je tu strašně moc turistů, a to i mimo sezónu. A s turisty souvisí i chování místních, kteří se vám na každém kroku snaží vnutit taxi, lístek na večerní představení nebo suvenýry.
Hotel máme moc pěkný, na konci ulice Hanuman, jen pár metrů od Monkey Forest, kde jsou tři hinduistické chrámy a jak název napovídá, taky plno opic. Hotel je v balijském stylu, vládne oranžová a šedá, krásná zahrada s bazénem, netradičně z šedého kamene. U bazénu taky dvě lehátka na masáž. Vedoucí recepce je trochu slizoun, což ještě zvýrazňuje pravá ruka, která se podivně klimbá pod tričkem. Pořád čekám, kdy na mě vyskočí jeho znetvořené dvojče, které mu roste z břicha. Nic takového se ale nekoná, asi má jen zlomenou ruku.
Ještě před západem slunce jdeme s několika lidmi z naší skupiny do centra města obhlédnout ubudský palác, městské chrámy, tržiště. Na zpáteční cestě do hotelu se zastavuju na jídlo ve warungu Masakan Padang (tohle jídlo je rozšířené snad po celé Indonésii, jde o tradiční jídla ze Sumatry). Můžu si vybrat z mnoha krásných, ale taky drahých restaurací ve městě, kde mi ale určitě nenabídnou opravdové indonéské jídlo, takže dávám přednost něčemu důvěryhodnějšímu. Mají obrovský výběr a jídlo je výborné! Samozřejmě oproti Jávě trochu dražší, ale stálo to za to.

Žádné komentáře: