Druhý den ráno jedeme nejprve do města Klungkung, východně od Ubudu. Městskou turistickou atrakcí číslo 1 je Kerta Gosa, bývalý soudní dvůr. Klungkung byl v dřívějších dobách centrem malého království a místní vladař na tomto místě posuzoval soudní případy. Při vstupu si musí návštěvník, stejně jako na spoustě jiných míst na Bali, obléct sarong. Vzhledem k tomu, že už má na sobě člověk jednu vrstvu oblečení, přidáním sarongu se už tak vysoká teplota vzduchu stává nesnesitelnou.
Kerta Gosa stojí uprostřed zeleného parčíku obklopená vodním příkopem. Uprostřed vodního příkopu je kamenná stavba o třech terasách. První terasu lemují sochy. Nejvyšší dvě terasy kryje střecha podepřená dřevěnými pilíři. Teprve pod střechou je vidět zdobení její vnitřní plochy. Jde o barevné výjevy ze soudních sporů a údajně i z hinduistického eposu Rámájana. Z parku je vstup do nádvoří, na jehož konci stojí museum věnující se místní historii.
Z Klungkungu jedeme na sever, k úpatí sopky Agung, která je ale neustále zahalená v mracích, navíc se na nás žene déšť. Právě na úpatí této nejvyšší sopky Bali (3 142m.n.m.) stojí ohromný chrámový komplex Pura Besakih. Je to největší hinduistický chrámový komplex na Bali tvořený několika nádvořími, rodinnými chrámy a největším, centrálním chrámem rozprostřeným na několika terasách, Pura Penataran Agung. Tento centrální chrám je zasvěcený třem hinduistickým božstvům – Šiva, Višnu a Brahma. Dovnitř samotného chrámu nemá běžný turista vstup povolen.
Najali jsme si místního průvodce, mladého kluka, který by nám toho o chrámu Besakih určitě řekl spoustu, jenže část naší skupiny už se rozutekla a začalo pršet, takže na výklad moc nálada není. Ale přece jen se něco dozvídáme, i když podle průvodce ne dostatečně, takže nechápavě odchází, když ho ani ne v půlce prohlídky propouštím. Leje jako z konve, moc fotek jsem neudělala. Komplex rychle procházíme a radši se zase vracíme k autobusu. Přestává pršet.
Pár kilometrů jižně od Besakih na chviličku stavíme v restauraci s krásnou vyhlídkou na rýžová pole, v pozadí s Agungem, který je ale pořád v mracích.
Pokračujeme na východ, k jezeru Batur, nad nímž se tyčí dva krátery Gunung Batur. Zastavujeme jen na chvilku na vyhlídce, ze které je vidět úžasná scenérie. Tady nám naštěstí počasí přeje, je jasno, slunečno.
Od jezera Batur se pomalu vracíme na jih, do Ubudu. Po cestě ale ještě děláme zastávku na malé farmě. Mají tu malou zahrádku s různými druhy koření, ukázku kávových bobů před pražením, a to dokonce i cibetovou kávu, ochutnávku bajiské kávy a čaje, ale hlavně obchod s přírodními výrobky – koření, káva, kakao, kosmetika a spousta dalšího. Obrovský výběr, ale ceny hodně nadsazené. Příklad za všechny: velká láhev místního rýžového vína Brem, která se dá v obchodě v Denpasaru sehnat za 30 000Rp (necelých 60 Kč), se tady prodává za nehorázných 180 000Rp (cca 340 Kč).
Ochutnávka výborných teplých nápojů je ale zdarma.
Večer jdu na taneční představení Kecak (čti kečak) do ubudského chrámu Pura Dalem. Samotné představení se vlastně nekoná přímo v chrámu, ale na nádvoří před ním. Tanec se zřejmě jmenuje podle výkřiků „čak čak čak“, které vydávají desítky mužských tanečníků. Oblečení jen do sarongů se během téměř hodinu a půl trvajícího představení pohybují v kruhu, v několika řadách za sebou. Většinou sedí v tureckém sedu a přitom pohybují rukama nebo trupem. Jsou skvěle sehraní, někdy všichni křičí „čak čak čak…“ nebo něco podobného, jindy je zase z davu slyšet jediný nakřápnutý hlas, který zpívá. Do toho všeho občas zpoza chrámových vrat vyjde několik dalších tanečníků či tanečnic, kteří nádherně nalíčení (někteří v maskách) a oblečení za tohoto mužského doprovodu odehrávají vybrané pasáže z eposu Rámájana. Poslední část představení, tanec Sang Hyang Djaran, má na starosti muž, který na už opuštěném nádvoří donekonečna tančí ve stejném rytmu s loutkou připomínající koníka. Uprostřed nádvoří jsou na hromádce hořící kokosové skořápky. Muž se stále se opakujícími pohyby uvede do transu a v něm tyto hořící skořápky rozkopává. Toto ohnivé představení trvá několik minut, na jejichž konci muž vyčerpaně usedá na zem. Takto sedí nejspíš i po odchodu všech diváků.
Žádné komentáře:
Okomentovat