Začalo to zcela nevinně. Na čtvrtek dopoledne jsem měla v kampusu university Gadjah Mada domluvenou schůzku s Kiki, zatím druhým zájemcem o soukromé hodiny holandštiny. Vyrazím z domu, je vedro k padnutí. Na ulici Parangtritis, kde se dá nastoupit na autobus, který jede přímo k UGM, se během posledních pár dní dělá nová silnice. A tohle ráno položili poslední pás asfaltu. Je jasné, že jsem se stala jeho obětí. V žabkách, které jsou po tomhle incidentu už opravdu na odpis, jsem byla kvůli kolu postavenému přes celou šířku chodníku donucena udělat pár kroků na tomhle lepidle. Žabky se skoro rozpadly, chodidla černá jak fix s přilepeným štěrkem. Provést základní opravy na sandálech a celá upocená běžet na autobus. Od této chvíle až do brzkého odpoledne jsou sandály díky tomuhle spojovacímu materiálu součástí mého těla. V kampusu dorazím na dohodnuté místo, a píšu Kiki, s níž si píšu už možná pár týdnů, že jsem na místě. Během psaní si nemůžu nevšimnout zdálky přicházejícího dlouhána s dlouhými vlasy, které vlají ve větru. Nestačím odeslat a dlouhán stojí u mě. Tak tohle je Kiki. Dlouhý vlasy jako většina místních holek má, jen zbytek podoby má mužské rysy. Zasměju se nad nedorozuměním, Kiki už tolik ne, a ještě než si sedneme, představuje mi Ayu, asi kamarádku z ročníku. Nenápadná malá oplácaná s brýlemi a rovnátky, řekla bych ošklivá. Během asi dvouhodinového rozhovoru na různá témata dochází řeč i na těhotenství Ayu. Aha, myslela jsem, že to břicho je normální stav. Po delší době se tohle téma zase stává aktuální, když se s Kikim bavím o jeho časových možnostech. Kiki se totiž musí o Ayu hlavně po porodu řádně postarat. Aha, Ayu zdaleka nebude jen kamarádka z ročníku, ale budoucí matka Kikiho potomka. Musím konečně zahodit ty povrchní předsudky, že k pěknému klukovi patří pěkná holka.
Ale k věci. Kiki právě vystudoval bakaláře na filosofii a teď začíná magisterské studium na antropologii (v Indonésii je tohle možný). Trochu se bavíme o jeho oboru a on mi začne vyprávět o tajemném jevu vyskytujícím se právě v yogyakartské provincii. Co se nedozvím od něj, si pak najdu na internetu.
Nejen podle Kikiho ale i podle statistik dochází na ostrově Jáva k nejvíce sebevraždám na počet obyvatel právě v téhle provincii a konkrétně v okresu Gunung Kidul, východně od Jogji. Za sebevraždami podle místních stojí ohnivá koule zhruba velikosti fotbalového míče s červeně zbarveným ocasem. Tomuhle jevu místní říkají „pulung gantung“. Slovo „pulung“ prý v javánštině znamená záblesk světla, které dotyčné osobě odnímá moc nad sebou samým. Slovo „gantung“ znamená viset, pověsit. Druhé slovo jasně vyjadřuje, co údajně ohnivá koule způsobuje. Koule je prý často k vidění v nočních hodinách, jak se pohybuje nad krajinou a občas spadne na střechu nějakého domu. Ten, kdo v tom domě bydlí, to má spočítané. Oběsí se. Ať už je to člověk mladý, starý nebo dítě školou povinné. Výrazný počet sebevražd v okresu je zaznamenáván už několik desetiletí a místní opravdu věří, že za nimi stojí pulung gantung.
Pro ilustraci jeden z příběhů:
Turikah, která byla delší dobu nemocná, požádala matku, aby jí koupila ovoce. Šedesátiletá vdova Mbok Tumikem šla tedy na trh. Když se vrátila, našla dceru oběšenou kusem látky u dřevěného stropu jedné z místností domu. Podle sousedů předtím do domu uhodila ohnivá koule s červenozeleným ocasem, která podnítila Turikah k tomuto činu. Toto se stalo 9. září 1989 ve městě Wonosari v okrese Gunung Kidul. O několik měsíců později se stal dům paní Tumikem dějištěm dalšího neštěstí. Pomocí pruhu látky se oběsila další dcera, Solinah. Paní Tumikem přemýšlela nad zbouráním domu, ale kde by potom s rodinou bydlela. Varianta prodeje domu taky nebyla reálná. Kdo by koupil dům, kde se staly dvě sebevraždy. A tak vdova, aby předešla dalšímu neštěstí, začala spávat před dveřmi do domu.
Dosud nikdo věrohodně nevysvětlil příčinu sebevražd v okrese, které se vyznačují stejným způsobem provedení. Psychiku lidí ale může ovlivnit například jejich ekonomická situace. Okres Gunung Kidul je známý jako velmi chudá oblast, kde je v období sucha nedostatek vody. V šedesátých letech minulého století oblast trpěla neúrodou a hladem.
1 komentář:
Tyjo, tak tohle zní opravdu zajímavě...
Okomentovat