Systém městské dopravy má svůj řád, fungují tu autobusy, metro, hojně využívané taxíky a ferry, které vás dopraví třeba na blízký ostrov Sentosa. Autobusy, metro a dokonce i taxíky mají své zastávky. Na taxi ale samozřejmě můžete mávnout i mimo zastávku, a pokud máte štěstí, řidič vám dokonce zastaví. Já jsem bohužel kromě jedné výjimky neměla to štěstí, taxikáři mě drze ignorovali.
Že si taxikář přičte nějaký ten singapurský dolar za stání v areálu letiště, jsem čekala. Ale když mě vyplivl před Indonéskou ambasádou s taxametrem stagnujícím na čísle 20, a chtěl po mě 36 SGD, bylo přece jen nemilé překvapení. Číňan jen honem honem na vysvětlení dodal svojí legrační angličtinou „peek hours“ a radši rychle zmizel.
Autobusům jsem se radši vyhýbala a zaměřila se na metro. Ti, kdo už o Singapuru něco četli, určitě už znají pojem MRT nebo SMRT. MRT neboli Mass Rapid Transit je obecné označení Singapurského metra. SMRT, tedy Singapore Mass Rapid Transit značí městskou autobusovou dopravu. Já jsem se tedy radši SMRTi vyhýbala a jezdila výhradně MRTí.
V Bandungu mi sice český pár, který tam tento rok studuje na technické univerzitě ITB, jednoduše vysvětlil, jak si koupit lístek na MRT, ale přímo místě jsem přece jen trochu tápala.
Šikovný automat s dotykovou obrazovkou vám nabídne několik možností, jak jej využít. Tedy třeba koupit si obyčejný lístek na jednu cestu. Na obrazovce prstem ukážete na stanici, do které míříte, a automat vám spočítá částku, kterou za danou vzdálenost zaplatíte. Pak jen stačí vložit drobné a vypadne zelená čipová karta, kterou použijete při průchodu turnikety. V ceně jízdy je pokaždé 1 SGD jako záloha za čipovou kartu. Při výstupu v cílové stanici ji vrátíte zpátky. Na automatu vyberete, že chcete vrátit peníze, vložíte kartu, a vypadne mrňavý kovový singapurský dolar.
Všechno v Singapuru se řídí podle svých pravidel. Jak se zdá, na všechno jsou pravidla. Jak se chovat, jak se nechovat, co dělat pro vaše bezpečí a tak podobně. A tak je to i v metru. Na eskalátorech jsou nalepená varování, co nedělat při jejich využívání. Ve vlaku i ve stanicích si můžete přečíst, že přeprava smradlavého ovoce durian je zakázaná, kouření v prostorách MRT vás vyjde na pěkných 1000 SGD, a neujdou vám ani audio a video instrukce, co dělat, pokud uvidíte podezřelé zavazadlo. Různá upozornění a varování jsou velmi často uvedená v Singapuru nejpoužívanějších jazycích. Úředním jazykem je ale naštěstí angličtina. Opravdu kohokoliv jsem se během těch pár dní na něco zeptala, a že to bylo první den dost často, byl mi schopen odpovědět anglicky. Že mi třeba nebylo schopný neporadit nebo mu nebylo moc rozumět, už je věc jiná.
Žádné komentáře:
Okomentovat