Od nedělního rána do odpoledních hodin se v pronajaté budově v centru Bandungu konal svatební obřad a další ceremonie s hostinou. Jak mě Purnama už dřív informoval, mělo se na této akci vystřídat asi tisíc hostů z široka daleka. Zve se i ta nejvzdálenější rodina, sousedi, přátelé, a taky neznámí cizinci (tedy já).
V devět ráno jsme s Yanuem dorazili na místo. Kvůli svatbě se pronajala budova původně patřící armádě. Součástí budovy je i mešita, ve které se v osm hodin ráno odehrál hlavní obřad, který jsme tedy neměli šanci shlédnout. Po příjezdu nám jen Purnama s úsměvem oznámil, že jsme tento obřad zmeškali. Proč tedy předchozí den říkal, abychom přijeli na devátou? Odpověď bude znát jistě Alláh.
V devět hodin už mešitě probíhalo jen objímání novomanželů s nejbližšími příbuznými. Ostatní hosté si mezitím venku dávali kávu a zákusky. Když bylo objímání a následné focení v mešitě ukončeno, došlo na malý průvod v čele s novomanželským párem kolem pronajaté budovy. My jsme se mezitím přemístili do hlavního sálu, kde měl poté průvod pokračovat. V sále už byli přichystány švédské stoly, jídlo se ale začalo podávat později. Na konci sálu bylo provizorní podium s posezením pro novomanžele a jejich rodiče.
Po krátkém čekání (čekalo se neustále na něco) do sálu vstoupila nevěsta s ženichem a jejich doprovod. Hlavní protagonisté si sedli na židle potažené bílou látkou a jejich doprovod se rozestoupil kolem nich. Poté přišlo opět focení a další „ceremoniály“ jako rozšlápnutí vajíčka, které bylo ovšem schované v nějaké nádobce, takže nebylo vidět. Toto měl na starosti ženich, nevěsta mu potom umyla bosé chodidlo. Dál měli novomanželé za úkol rozbít hliněnou vázičku (pravděpodobně s vodou, bohužel jsem nebyla tak blízko, abych si všimla, jestli při pádu něco vystříklo). Pak se zase přidali rodiče, kteří měli za úkol „obdarovat“ novomanžele nějakými bonbóny. Ty jim nejdřív předali a pak je na ně ještě házeli. Poté se ještě házely drobné bankovky, na které se vždycky sesypalo plno dětí.
Novomanželé poté vyměnili malé židle za pohodlnou lavičku pro dva, která byla uprostřed pódia. Opět focení a pak odchod novomanželů. Museli se totiž převléct do dalších „kostýmů“.
To už přišlo na řadu delší čekání, které jsme vyplnili posedáváním pod venkovním stanem s několika řadami židlí.
Asi o půl jedenácté hosté začali uvnitř sálu tvořit dvě řady podél červeného pruhu koberce. Po něm se zase po krátkém čekání prošly v jedné řadě výrazně nalíčené dívky ve zlatých průsvitných kebayách a dlouhých batikovaných sukních, v řadě druhé šli mladíci v tradičních saronzích a čepičkách. Mezi nimi se pohyboval tanečník, jediný muž s make-upem. Za nimi šli novomanželé následováni rodiči a blízkými příbuznými. Ti se pak přesunuli na podium. Nalíčený muž jim ještě chvíli věnoval svůj tanec a pak přišlo na řadu další focení a gratulace hostů. Ti procházeli v dlouhé řadě po pódiu a k novomanželům i rodičům natahovali sepjaté ruce a odříkávali svá blahopřání. V té době už se začaly nabízet teplé i studené pokrmy jak v sále, tak i venku před budovou. I já s Yanuem jsme se nakonec přidali ke gratulantům.
V sále začala hrát kapela pomalé písně, které doprovázely neustávající gratulace a rozhovory mezi hosty. Pak došlo na další focení na pódiu, kterého jsem se ke konci účastnila i já se svými společníky. To pro mě s Yanuem byla závěrečná tečka. Byla asi jedna hodina odpoledne, a my byli docela unavení, takže jsme se rozloučili a odjeli domů. Zábava pokračovala ještě dál. Yanu říkal, že svatební „veselí“ běžně trvá asi do dvou hodin odpoledne.
Fotografie z obou dnů najdete ve fotogalerii. Prosím, buďte shovívaví. Kvalita asi není vždy nejlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat