Nejdřív bylo v plánu udělat ráno jeden ponor, pak napsat zkoušku a odpoledne druhý ponor, ale na poslední chvíli jsme to přehodili. Stejně to bylo jedno, moc jsem si toho na test nepamatovala, natož Honza.
Pro dnešek si pro nás Andika připravil dvě praktické zkoušky, a to nechat si při ponoru úplně natéct vodu do masky a zase se ji pokusit vytlačit ven a při druhém ponoru si masku dokonce na chvilku sundat. Sakriš, jak tohle zvládnu! Kromě toho jsme si měli vyzkoušet i práci s kompasem, ale k tomu nakonec kvůli silnějšímu proudu nedošlo, bůhví kam by nás to ještě odneslo.
První ponor byl v místě zvaném Shark point, což by mohlo značit přítomnost žraloků (žádní masožrouti, jen „menší“ útesoví žraloci vegetariáni). Ti se ale pohybují spíš ve větší hloubce, takže jsme žádné neviděli. Místo nich zase jiné všemožné potvůrky a třeba i obrovskou Humphead parrotfish (není český název?), která mohla mít určitě jeden metr na délku. Zkoušku s maskou jsme dělali ve stoje na písčitém dně. Zvládla jsem to v pohodě, i když mi ještě chvíli poté trvalo, než jsem zase pořádně viděla a zvykla si na trochu vody v nose.
Druhý ponor jsme začali u obrovské stěny, která padala možná i desítky metrů téměř kolmo dolů. Ani jsme podél ní nemuseli plavat, proud nás unášel celkem rychle. Postupně stěna zmizela a my se dostali k místu, kde bylo dno jen mírně šikmé. Původně jsme se domluvili, že masku si sundáme opět ve stoje na dně, ale Andika si to rozmyslel, a místo toho jsme „viseli“, a jediné, čeho jsem se mohla chytnout, byl náš instruktor, který mě ale naštěstí pevně držel, abych se mohla soustředit. No nakonec jsem i tohle zvládla, hurá! Pod vodou jsme byli jen 30 minut, ani nevím proč, asi kvůli proudu.
Na souši jsme si ani pořádně neodpočinuli a už nám Andika nachystal testy. Padesát výběrových otázek, samozřejmě v angličtině. A tohle všechno jsem musela přetlumočit, tak aby to Honza mohl aspoň trochu pochopit. No byly to nervy, myslím, že jsme u toho strávili aspoň dvě hodiny a ve výsledku jsme stejně udělali spoustu chyb. Naštěstí ale u testu nebylo možné neprojít, takže certifikát jsme dostali stejně. Jen nám špatné odpovědi Andika znovu vysvětlil. Pak už jen fotka, která bude součástí průkazu a je hotovo, zvládli jsme to!
Večer jsme šli náš úspěch řádně zapít do místního reggae baru, kde hraje naprosto úžasná kapela z Lomboku. I kdybych jejich repertoár slyšela třeba po sté, stejně by mě neomrzel, jsou prostě nejlepší!
Za námi tři dny, které jsme vyplnili potápěním, a ještě zbývají další čtyři. Přímo na Gili jsme si totiž zaplatili pětidenní výlet lodí na ostrov Komodo s nejznámější místní cestovkou Perama, ale loď vyplouvá jen jednou týdně, takže musíme čekat. Ne že by mi to až tak vadilo, když je tu pláž, slunce poctivě pálí každý den a večer co večer hrají naživo reggae. Takže můžu konečně opálit tu bělobu, kterou jsem si přivezla z Jogji a relaxovat. Tedy jen částečně, nějak se totiž nakupilo práce, kterou ale stejně můžu vyřizovat tak akorát po telefonu nebo přes internet, který je tu příšerně drahý.
Předposlední den na Gili jsem si pronajala kolo s cílem projet se kolem ostrova a po cestě se uvelebit na nějaké opuštěné pláži. Ostrov jsem sice objela, ale byla to docela fuška. Cesta není pořádně udržovaná a na několika úsecích kolo zapadá do písku, takže je lepší ho tlačit. A pláže jsou sice všude, ale už bylo odpoledne, tedy i odliv, a já bych se ani neměla kde zchladit. Jedno jsem si ale přece jen splnila…něco, co jsem Honzovi neřekla (jestli tohle Honzo čteš, tak se moc omlouvám!)…po cestě nazpět jsem se stavila v diveshopu a domluvila si na druhý den ráno ponor do 30 metrů. Zbýval poslední den, a já si prostě hrozně přála ještě jednou pod vodu, a pokud možno vidět žraloky! No, a protože jsem po třech dnech kursu už docela cítila ponorku, navíc by se ze mě zase na chvilku musela stát paní učitelka, tak jsem do toho chtěla jít sama. Jenže Andika onemocněl (že by ho naprosto odrovnalo těch pár skleniček v baru?), takže jsem se musela nechat překvapit, kdo z instruktorů se se mnou bude potápět. Naivně jsem si myslela, že půjde jen o samotný ponor, ale zase jsem dostala učebnici, abych si přečetla jednu kapitolu. Přece jen je to posun z hloubky 18 metrů na 30, takže i další prohloubení znalostí.
Ráno v osm už jsem byla v potápěčském centru, kde na mě čekala instruktorka, prošly jsme si otázky k přečtené kapitole a mohly vyrazit na samotný ponor. Na lodi nás nakonec bylo hodně, ale každá skupinka se se svým instruktorem potápěla někde jinde, takže i my dvě jsme byly samy. I když jen na chvíli. Potápěli jsme se znovu u Shark pointu, tentokrát ale hlouběji. A kromě nás se nakonec objevilo ještě pár dalších lidí z jiných diveshopů zvědaví vidět žraloky. Povedlo se, po chvilce plavání ve společnosti hejna blyštivých stříbrných ryb jsme našly dva možná dvoumetrové žraloky, jak vedle sebe jen pár centimetrů ode dna leží a nechávají se čistit malými rybkami. Z dostatečné vzdálenosti jsme na ně koukaly a skoro se nehnuly. Jeden žralok se pak zvedl a začal kroužit kolem a najednou se odkudsi objevilo i hejno barakud, které začaly plavat kolem něj. Skvělá podívaná! Odlepily jsme se ode dna a zase vyrazily jiným směrem a po cestě viděly několik malých rejnoků a karet. Na závěr ještě přišlo roztomilé překvapení v podobě dvou malých zářivě modrých rybek s dlouhými žlutými čumáky, které znovu a znovu otevíraly. Tělíčka měly dlouhá a úzká, a jen z části vyčuhovala z korálů. Připomínaly tak trochu murény.
Tentokrát jsem se vzduchem moc dlouho nevydržela, ani ne po třiceti minutách jsme musely nahoru. Ale to vůbec nevadilo, stoprocentně to stálo za to! V centru jsem pak dostala do deníčku razítko s podpisem, čímž je teď stvrzeno, že se pro příště můžu potápět i do 30 metrů!
Večer už jen poslední společná večeře na ostrově a návštěva reggae baru, kde bych opravdu mohla vysedávat snad každý večer, a o půlnoci spát, protože druhý den brzo ráno vyážíme směr Lombok.
Žádné komentáře:
Okomentovat