Při vyplňování kolonky „zájmy“ v různých dotaznících často píšu plavání. Tím je ovšem v mém podání míněno čachtání se pár minut ve vodě a pár temp, za které bych dostala v tělocviku pětku. Voda je dobrá na schlazení v létě, kdy je hlavní prioritou opálit se. Zdá se ale, že teď pro mě voda dostává nové rozměry. Dřív jen sladká, teď už i slaná, ne jen těch pár temp ale i nějaké to plácání se se šnorchlem a zadkem pěkně všem na očích, zkouška surfingu (zatím jen dvakrát…přežila jsem) a naposledy potápění…že by nová závislost?
Do potápění mě už trochu navrtal Dean, k tomu bylo přidáno pár fotek s mantou, chobotnicí…hm, pěkný, ale mě ty potvory až tak nezajímají, to spíš ten pocit, jaké to vlastně je pohybovat se pod vodou, v hloubce, se vším tím vybavením.
No, a když mi pak Honza, chlapík, který byl součástí mé zájezdové skupiny minulý rok v listopadu a tentokrát se rozhodl jet do Indonésie na delší dobu (s mojí pomocí, tedy aspoň na začátku), ještě před svým příjezdem na Bali psal, že se rozhodně musíme potápět, tak z toho byla hotová věc.
Dvě noci na Bali a hurá na Gili Trawangan, kde je ze tří ostrůvků Gili největší výběr potápěčských center. Moje druhá cesta rychlolodí. Myslím, že byl zázrak, že jsem nevyhodila večeři z předchozího dne. Žádné pružiny v sedačkách neměli, a přesto jsme skákali jako o život…téměř. A to jsme měli štěstí, že jsme seděli uvnitř lodi a ne na horní otevřené palubě. Holky, které se tam uvelebily, musely po půl hodině slézt dolů, jak byly úplně promočené.
Starý známý Mawar bungalows, mám dokonce stejnou chatku. Trocha odpočinku a odpoledne vyrážíme na obhlídku potápěčských center. Honza nemá pořádnou představu, jaký kurs si uděláme, samozřejmě jde i o peníze, není to levná zábava. Na ostrově jsou diveshopy na každém kroku, těžké si vybrat. Já ale udělala dobrou volbu už napoprvé. Gili Divers jen kousek od našich bungalovů je malé centrum vedené cizincem, a i většina instruktorů nepochází z Indonesie. Po dlouhé úvaze se rozhodujeme pro třídenní kurs Open Water Diver, který je zakončený zkouškou a certifikátem, který nás opravňuje k ponorům do hloubky 18 metrů.
Honza neumí v podstatě skoro vůbec anglicky natož indonésky, takže výběr instruktora je jen na mě, protože já budu muset stejně všechno tlumočit. Nakonec se rozhoduju pro místního instruktora, tedy praktická výuka bude v indonéštině. Učební materiály jsou ale v angličtině, to jsem si pěkně zavařila.
Ještě ten samý večer, poté co jsme si v centru plácli, jsme dostali učebnici s testem, který má ukázat, jak jsme přečtené látce porozuměli…no tedy jen já, Honza nic nečtě.
Večer se v posteli ještě snažím číst aspoň první kapitolu, víc do sebe nedostanu.
Druhý den ráno nás čeká sledování výukového videa, které má v podstatě stejnou strukturu jako učebnice. Sedíme na pláži před diveshopem a snažíme se (zase jen já) něco z videa pochytit, kolem se promenádují lidi, není moc slyšet. Honzovi tlumočím to nejdůležitější (a kolik moje slovní zásoba dovolí) a společně vyplňujeme kontrolní test. Pak se konečně setkáváme s naším instruktorem Andikou. Asi moc nechápal, proč chtějí cizinci místního instruktora v indonéštině, ale brzo pochopil :-) Udělala jsem dobře. Andika je skvělý instruktor, profesionál a navíc je s ním legrace. Společně s ním pak ještě jednou procházíme otázky a domlouváme se na odpolední praktické zkoušce v bazénu. Konečně nějaká sranda. Vybrat vhodné ploutve, brýle, závaží a neopren. Ostatní vybavení už je pro všechny stejné.
V bazénu se učíme základní dovednosti, mezi které podle mě určitě patří i udržení si rovnováhy ve stoje s ploutvemi na nohou :-)) Všechno jde jako po másle, jen mě znervózňuje nácvik vniknutí vody do masky a její vytlačení ven, přeci jen slaná voda v očích a nose není nic příjemného. Andika nám po každém správně provedeném úkonu potřásá rukou, jakoby jsme byli bůhví jací borci. Ale ono je to důležité, člověk potřebuje být utvrzen v tom, že všechno dobře zvládl a je připraven na realitu v moři. Po dvou hodinách ve vodě jsem opravdu ráda, že všechno skončilo, je nám zima a močový měchýř se už taky dlouho hlásí o slovo.
Do chatky si s sebou zase odnáším učebnici, dnešní lekce nebyla zdaleka poslední.
Jsme unavení a je potřeba se připravit na první ponor druhý den ráno, takže neponocujeme.
V logbooku (potapěčský zápisník) mám sice uvedeno, kde že jsme se to poprvé potápěli, ale už mi to naprosto splývá. Předtím, než nasedneme na loďku, která nás zaveze k místu ponoru, se učíme, jak správně nasadit BCD (nafukovací vesta, díky které ve vodě snadněji klesnete nebo se naopak udržíte nad hladinou) na tlakovou lahev a připojit k ní všechny ty hadice a měřič zásoby vduchu a hloubky. Půjčujeme si v centru fotoaparát, abychom měli aspoň nějaké zaznamenané vzpomínky.
Na místě ponoru už máme celou výstroj na sobě, teď jen povystrčit zadek z boku loďky, zkřížit nohy, pravou rukou si držet masku a regulátor a levou opasek se závažím a hups do vody. Poslední kontrola na hladině a jdeme dolů. Všechno jde dobře, dýchá se dobře, jen je třeba každou chvilku vyrovnávat tlak v uších. A už si to šineme podél dna a koukáme jako blázni kolem sebe. Korály sice nic moc, ale vidíme mořského hada, karety, barakudy a spoustu roztodivných ryb. Děláme opičky do foťáku, naprostá pohoda. Naše maximální hloubka je 12 metrů, což podle našeho vzduchu v lahvi znamená asi hodinu pod vodou. A už se zase hlásí močový měchýř a začíná být zima. To už ale naštěstí Andika vytahuje nafukovací bójku, podle které nás najde naše loďka. V hloubce pěti metrů děláme na tři minuty bezpečnostní zastávku, aby nedošlo k dekompresi. A pak už jsme zase nad vodou. Sundat ze sebe výstroj a nasoukat se do loďky, hotovo.
Po dalším skouknutí výukového videa nás odpoledne čeká druhý ponor, opět do 12 metrů. Tentokrát se potápíme k vraku lodi, tedy jen její části. Než se k vraku dostaneme, trvá to nějakou chvíli, mezitím se to kolem nás zase hemží, nejen rybami, ale tentokrát i jinými potápěči. Torzo lodi vypadá děsivě a obrovsky. Zdá se mi, že čas pod vodou utíká nějak rychleji, už je to zase téměř hodina, a pomalu postupujeme nahoru. Pro dnešek máme splněno a zítra nás čekají dva poslední ponory v rámci kursu, tentokrát do hloubky 18 metrů, spolu se závěrečnou zkouškou.
Žádné komentáře:
Okomentovat