Vánoční zprávy z Bandungu

Zítra jedu na Bali. Na balení je ale ještě času dost, takže vás chci naposledy zahrnout informacemi o Vánocích strávených s kamarády v Bandungu.
V úterý večer dorazili do Bandungu dva čeští kolegové Darmasiswáci Jana a Honza ze Sumatry se svými dvěma kamarády Martinem a Michalem.
Ti přiletěli pár dní před tím do Padangu na Sumatře. Všichni dohromady se pak vydali na měsíční cestování po Sumatře a Jávě. Po Jakartě a Bogoru se rozhodli strávit vánoční svátky u mě v Bandungu.
Štědrý den probíhal v odpočinkovém tempu. Poobědvali jsme s mými kamarády z kurzu holandštiny a příjemný večer jsme strávili u mě v kostu.
Druhý den byl ještě uvolněnější, protože po vydařeném večírku se „stromečkem“ a dárečky většina z nás prospala víc jak půl dne. Navečer jsme vyrazili k Pasar Baru udělat fotky ozářeného Bandungu (viz. fotogalerie)
Druhý svátek vánoční už jsme ale stávali o poznání dřív, protože jsme měli na šest hodin ráno domluvené auto s řidičem. Sympatický řidič jménem Kos nás nejdřív zavezl ke kráteru Kawah Putih, necelých 50 kilometrů jižně od Bandungu. Na dně mělkého kráteru je mléčně tyrkysové jezírko. Bylo asi osm hodin ráno a na místě už bylo docela dost místních turistů. Jezírko je nádherné! Jen nás trochu nemile překvapila zima, mlha a mrholení.
Po Kawah Putih následoval přesun do blízké oblasti Walini s čajovými plantážemi rozesetými po kuželovitých kopcích a koupalištěm s horkou mírně sírovou vodou. Předposlední zastávka našeho výletu bylo jezero Jiwidey, oblíbené výletní místo s předraženými loďkami a šlapadly. Po odpočinku u jezera jsme kolem jedné hodiny vyrazili zpátky k Bandungu. Na brzkou večeři jsme našeho málomluvného řidiče pozvali do Warungu Lela v kopcích v severní části Bandungu. Možná ale můj nápad zajet na krásné místo výhledem na město, kde dělají skvělé kakao, nebyl ten nejlepší. Přestože jsem ve WaLe už jednou byla a ještě jsem pro jistotu měla v mobilu instrukce, jak se na místo dopravit, nemohli jsme místo najít. Nakonec se ale povedlo! Večeře byla téměř bezvadná, to kdyby si to Jana nepokazila nadměrnou dávkou pálivé omáčky v polévce. A tak si na chvíli mohla připadat jako „doma“ na Sumatře, kde je téměř nemožné vyhnout se pálivému jídlu.
Večer pak už jako každý den následovalo opíjení se dobrým indonéským pivem a prazvláštním „dovozovým“ rumem s colou.
Fotky z výletu najedete ve fotogalerie. Že je tenhle článek víc jak nudný, si uvědomuju, ale není čas s tím víc dělat. Berte to spíš jako úvod k fotkám.
Přeju všem pohodové povánoční období a krásného Silvestra!